28 C 285/2023-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 7. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 23 257,69 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 19. 4. 2017 smlouva o kontokorentním úvěru č. , Anonymizováno, . Před uzavřením smlouvy banka s požadovanou odbornou péčí prověřila schopnost žalovaného kontokorentní úvěr získat a splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč k běžnému účtu žalovaného č. , č. účtu, . Za čerpání kontokorentního úvěru se žalovaný zavázal hradit úroky s úrokovou sazbou ve výši 18 % ročně, přičemž jednotlivé splátky byly splatné měsíčně, žalovaný se dále zavázal hradit poplatky za poskytnuté bankovní služby ve výši dle smlouvy a sazebníku. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet průběžně formou odepsání peněžitých prostředků ze svého běžného účtu, k němuž byl kontokorentní úvěr sjednán. Za tímto účelem byl povinen zajistit na tomto běžném účtu dostatečný kreditní zůstatek. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že překročení povolené výše úvěrového rámce nebo neuhrazení splatného dluhu je závažným porušením smlouvy, přičemž banka byla oprávněna v takovém případě od smlouvy odstoupit a stanovit okamžitou splatnost úvěru a taktéž odstoupit od smlouvy o běžném účtu a byla oprávněna požadovat úhradu poplatků spojených se zasláním upomínek a výzev ve výši dle sazebníku. Žalovaný povolenou výši úvěrového rámce překročil a nezaplatil v termínu splatnosti dlužné částky a to ani poté, co byl ze strany právního předchůdce žalobkyně k jejich uhrazení upomínán. Právní předchůdce žalobkyně tak využil svého práva a prohlásil celý kontokorentní úvěr za splatný ke dni 27. 4. 2021, kdy od smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného k uhrazení částky 23 257,69 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Za období od zesplatnění až do dne sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě předložených listinných důkazů, smlouvy o postoupení pohledávek, dohodě o úhradě pohledávky, prohlášení o okamžiku zesplatnění, seznamu postoupených pohledávek, Smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru, rámcové smlouvy o poskytnutí bankovních služeb, zesplatnění kontokorentního úvěru a odstoupení od smlouvy o vedení účtu a předžalobní výzvy má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.5. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 145/2010 Sb. se spojením s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku. Žalovaný se zavázal řádně a včas vrátit poskytnutý úvěr, své povinnosti plynoucí jí ze smluvního ujednání však porušoval, když řádně a včas čerpané prostředky neuhradil, proto právní předchůdce žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním dluh zesplatnil a žalobkyně se tak důvodně domáhá dosud neuhrazené částky. Z předložených listin taktéž byla prokázána aktivní věcná legitimace žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do požadovaného příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení( § 1970 občanského zákoníku).7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 383 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 931 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 257,69 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalované byla ke splnění její povinností poskytnuta běžná třídenní lhůta.