28 C 320/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 9. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 338 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 6. 6. 2006 k uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se spolu s jistinou půjčky zavázal splatit i souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč představující smluvně sjednané příslušenství pohledávky, tedy celkem se zavázal uhradit částku 19 968 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách, kdy celková splatnost při řádném splácení půjčky by připadla na den 5. 6. 2007. Žalovaný však půjčku řádně a včas nehradil, kdy ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 5. 6. 2007 svůj závazek nesplnil. Žalovaný uhradil toliko částku 9 630 Kč, přičemž tato částka byla započtena na jistinu a na souhrnný poplatek v souladu se smluvním ujednáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřena mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem společnosti , právnická osoba, , došlo k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi přechodným věřitele a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován dne 14. 9. 2018. Ke dni postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, půjčil žalovanému částku 12 000 Kč, kterou se zavázal žalovaný uhradit spolu s poplatkem ve výši 7 968 Kč, tedy celkem částku 19 968 Kč v pravidelných 52 týdenních splátkách ve výši 384 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 5. 6. 2007. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce, kdy v čl. 1 byla uvedena RPSN ve výši 199,4%. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze dne 24. 8. 2018 ve spojení s přílohami těchto smluv má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn a to dopisem ze dne 25. 6. 2015, který byl žalovanému odeslán dne 22. 7. 2015. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků uhradil částku 9 630 Kč, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. Občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.6. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb. Občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním správního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.7. Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je podána důvodně pouze zčásti. V prvé řadě soud konstatuje, že smlouvou o půjčce, kterou právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli je nutno hodnotit jako smlouvu, která je absolutně neplatná. Nutno zdůraznit, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny, což ostatně žalobkyně ani nesporovala. V tomto směru je nutno přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, kdy je zřejmé, že bezúročnou půjčku by žalovanému neposkytla, avšak výše úroku byla sjednána nemravně, kdy výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmějí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla vyjádřena ve výši 199,4 %, ale také při přepočtu úrokové sazby ročně, která činila 66,4 %. Soud v tomto odkazuje např. na Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018, které bylo vydáno pod sp. zn. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovým úrokem absolutně neplatná. Pokud bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil částku 9 630 Kč, pak rozdíl ve výši 2 370 Kč je nutné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 451 odst. 1, 2 Občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 s tím, že veškeré další nároky žalobkyně jsou nedůvodné. Jelikož se žalovaný se dostal do prodlení se shora uvedenou částkou, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 Občanského zákoníku, kdy k odeslání oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k plnění do 10-ti dnů od doručení bylo žalovanému odesláno dne 22. 7. 2015, dle ust. § 573 obč. zák. byla zásilka žalovanému doručena dne 28. 7. 2015 s tím, že po uplynutí 10-ti dnů se dostal žalovaný do prodlení s plněním, t.j. ode dne 8. 8. 2015.Co do zbytku soud žalobu zamítl.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 141 odst. 2 o. s. ř., kdy nebylo zjištěno, že by převážně úspěšnějšímu žalovanému vznikly nějaké náklady, soud proto žádnému z účastníků náklady nepřiznal.9. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil ke splnění povinností běžnou třídenní lhůtu.