28 C 356/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 11. 8. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 93 448,42 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 5. 3. 2017 Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 500 000 Kč. Smlouva byla podepsána pomocí dálkových prostředků, přičemž žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek prostřednictvím sjednaného variabilního symbolu se splatností první splátky ke dni 17. 8. 2017. Tato určená měsíční splátka byla stanovena ve výši 5 000 Kč, minimální měsíční splátka měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně však částku 500 Kč. Měsíční platba na pojištění bylo-li sjednáno, pak byla ve výši 4,99 % z výše měsíční splátky úvěru. Celková vyčerpaná částka byla ve výši 218 008,87 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,76 %. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků. Žalovaný však úvěr řádně a včas nehradil, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradil toliko částku 220 111 Kč, která byla započtena sjednaným způsobem. Právní předchůdce žalobkyně následně odstoupil od předmětné smlouvy a prohlásil úvěr ke dni 28. 2. 2023 za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění byl oprávněn po žalovaném požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 došlo postoupení pohledávky žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně mimo smluvní pokutu, dále příslušenství spočívajícího ve sjednaných úrocích a úrocích z prodlení taktéž požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 337 Kč. Smluvní pokutu požadovala žalobkyně za období od 13. 2. 2023 do 10. 8. 2023 ve výši 14 085,58 Kč.2. K výzvě soudu ohledně doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání doložení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z čistého příjmu klienta, ve kterém je uvedeno, že žalovaný pobíral v době uzavření smlouvy mzdu ve výši 24 000 Kč, výše měsíčních výdajů pak činila 8 226 Kč. Právní předchůdce žalobce tak vyhodnotil situaci žalovaného pozitivně a úvěr žalovanému poskytl.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z žádosti o revolvingový úvěr, z akceptace návrhu, na uzavření smlouvy, z přihlášky k pojištění, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o provedení úplaty má soud za prokázaný způsob uzavření smlouvy uvedený v žalobě. V žádosti o klasický spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl ohledně svých majetkových poměrů čistý příjem ve výši 24 000 Kč, náklady bydlení 4 900 Kč, další finanční závazky 1 526 Kč a pravidelné výdaje ve výši 1 800 Kč. Právní předchůdce žalobkyně od smlouvy z důvodu porušení povinností odstoupil a úvěr zesplatnil ( oznámení o odstoupení od smlouvy). Z platební historie je prokázáno tvrzení žalobkyně, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel. Předžalobní upomínkou byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky.6. Podle ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. V daném případě soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou, kdy právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost dle ustanovení § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného hradit poskytnutý úvěr. V souvislosti s tímto soud poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, kdy soud považuje za zcela nedostatečné, pokud právní předchůdce žalobkyně se pouze spokojil tvrzeními žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, aniž by tyto informace žádal taktéž prokázat příslušnými listinami (pracovní smlouva, výplatní pásky, prohlášení rodičů o společném bydlení atd.). Za této situace je zřejmé, že nelze dojít k závěru, že by právní předchůdce žalobkyně postupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016, o čemž svědčí ostatně i skutečnost, že žalovaný řádně a včas úvěr nesplácel. Smlouva tak byla posouzena jako absolutně neplatné právní jednání a nárok žalobkyně byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal prostředky v celkové výši 218 008,87 Kč a v souvislosti s poskytnutím těchto peněžních prostředků uhradil částku 220 111 Kč. Soudu tak nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť na straně žalovaného ke vzniku bezdůvodného obohacení nedošlo.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy však žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal, neboť nebylo prokázáno, že by úspěšnému žalovanému nějaké náklady vznikly.10. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.