30 C 115/2024-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou dnešnímu soudu dne 14. 2. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem shora specifikované nebytového prostoru sloužícího k podnikání, přičemž dne 3. 11. 2022 byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem uzavřena smlouva o nájmu předmětných prostor, a to za účelem provozování personální agentury. Nájemné činí od března 2023 částku 1 875 Kč měsíčně s tím, že žalovaný se zavázal nájemní smlouvou hradit dále částku 1 000 Kč měsíčně za movité vybavení a zálohy na služby v částce 600 Kč měsíčně. Žalovaný pak neuhradil nájemné a zálohy na služby za měsíce srpen 2023 až leden 2024 v celkové částce 19 032 Kč. S ohledem na shora uvedené tak žalobce využil ujednání zakotvené v ustanovení odst. 3.3 písm. b) smlouvy o nájmu a nájemní poměr přípisem ze dne 20. 12. 2023 vypověděl, když výpověď byla žalovanému doručena dne 22. 12. 2023. Výpovědní doba tedy uplynula dnem 22. 1. 2024, když tímto dnem zároveň zanikl nájemní poměr mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaný pak svou povinnost nesplnil i přes předžalobní výzvu zástupce žalobce.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že žalobce je výlučným vlastníkem shora specifikovaného nemovitého prostoru sloužícího k podnikání. Z nájemní smlouvy vyplynulo, že tato byla uzavřena dne 3. 11. 2022 mezi žalobcem jako pronajímatel a žalovaným jako nájemcem s tím, že nájemné bylo sjednáno ve výši 1 885 Kč měsíčně, přičemž žalovaný se zároveň zavázal dále hradit částku 1 000 Kč měsíčně za movité vybavení a zálohy za služby v částce 600 Kč měsíčně. V bodě 3.3 písm. b) smlouvy pak bylo dále ujednáno, že nájemní poměr prostoru sloužícího k podnikání může žalobce jako pronajímatel vypovědět, a to ve výpovědní době jednoho měsíce, porušil-li nájemce hrubě své povinnosti vůči pronajímateli zejména tím, že je po dobu delší než jeden měsíc v prodlení s placením nájemného nebo služeb spojených s užíváním prostoru sloužícího k podnikání. Výpovědní doba počne běžet prvním dnem následujícím po dni, ve kterém bude výpověď druhé straně doručena. Výpověď musí být vyhotovena v písemné formě. Z tvrzení žalobce má soud dále za prokázané, že žalovaný neuhradil nájemné za období srpen 2023 až leden 2024 v celkové výši 19 032 Kč. Z přípisu ze dne 20. 12. 2023 bylo dále zjištěno, že žalobce vypověděl žalovanému nájem shora citovaného nemovitého prostoru sloužícího k podnikání, kdy z podacího lístku dále vyplynulo, že výpověď z nájmu byla žalovanému doručena do 22. 12. 2023 a výpovědní doba uplynula dnem 22. 1. 2024.5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, Žalobce v rámci důkazního řízení prokázal, že je vlastníkem shora specifikovaného prostoru sloužícího k podnikání, když mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla platně uzavřena nájemní smlouva na dobu neurčitou, a to ve smyslu ustanovení § 2302 a n. občanského zákoníku. Žalovaný pak nehradil sjednané nájemné řádně a včas, a proto žalobce využil svého oprávnění zakotvené v ustanovení § 3.3 písm. b) smlouvy a nájem vypověděl s jednoměsíční výpovědní lhůtou, když ke skončení nájmu došlo ke dni 22. 12. 2023. Ve smyslu ustanovení § 1040 a n. občanského zákoníku pak soud žalovanému, který předmětný nebytový prostor nevyklidil, uložil, aby tento vyklidil a vyklizený předal žalobci. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako 15denní ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, ze tří úkonů právní služby po 1 500 Kč (tj. 4 500 Kč) dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 11 534 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.