30 C 14/2024-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 3. 12. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které žalovanému dodávala plyn do odběrného místa na adrese v , Anonymizováno, , , adresa, . Plyn dodaný v období od 17. 1. 2022 do 18. 4. 2022, pak vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou č. , Anonymizováno, znějící na částku 23 772 Kč se splatností dne 4. 5. 2022. Žalovaný fakturu ve lhůtě splatnosti neuhradil, proto žalobkyně zaslala žalovanému tři upomínky, které vždy zpoplatnila dle ceníku, který je nedílnou součástí shora uvedené smlouvy, a to vždy částkou 200 Kč, přičemž celkovou částku 600 Kč (3x 200 Kč) vyúčtovala fakturami č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, . Následně došlo k přerušení dodávek plynu, za což byla vyúčtována žalovanému částka 726 Kč, která byla uplatněna v rámci faktury č. FN2022000319. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši 25 098 Kč dosud ničeho neuhradila.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu přechodného pobytu občana EU na území ČR.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným existoval závazkový vztah o dodávce plynu ve smyslu ustanovení § 71 zákona č. 458/2000 Sb., který svým obsahem odpovídá kupní smlouvě ve smyslu ustanovení § 2079 a n. občanského zákoníku. Žalobkyně dodala žalovanému plyn v uvedeném odběrném místě a cenu za takto dodaný plyn žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovanému tak vznikla povinnost žalobkyni řádně a včas cenu za odebraný plyn ve lhůtě splatnosti uvedené ve faktuře specifikované shora zaplatit. Protože se žalovaný dostal do prodlení, zaslala žalobkyně žalovanému celkem tři upomínky, za což mu v souladu s ceníkem vyúčtovala poplatek ve výši 3x 200 Kč. Zároveň došlo k přerušení dodávek plynu, které bylo zpoplatněno částkou 726 Kč. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , adresa, k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 004 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 2 456 Kč. , adresa, k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.6. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala vícero obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále uvádí, že dospěl k závěru, že na řízení o těchto typových žalobách obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případu, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „obdobným věcem“. V daném případě se o takovou výjimku nejedná, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podaná na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat.