34 C 160/2024-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 500 Kč od 8. 8. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 30. 5. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 7. 8. 2023 a zaplatit za to poplatek ve výši 21 000, dále se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 30. 5. 2023, žalovaný úvěr nevrátil. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 1. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému plnění před podáním žaloby, avšak bezúspěšně. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč a částku 2 500 Kč jako smluvních pokut ve výši 500 Kč za prodlení s pěti splátkami úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 5. 2023 úvěrovou smlouvu, v níž se zavázali na straně žalobkyně poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve výši 1 % z jistiny úvěru denně, tj. 21 000 Kč, v pěti splátkách po 10 200 Kč (6 000 Kč na jistinu a 4 200 Kč na poplatek) naposledy 7. 8. 2023. Žalobkyně dne 30. 5. 2023 poslala na účet žalovaného částku 30 000 Kč. Dne 8. 1. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou.4. Projev vůle žalobkyně a žalovaného je prokázán ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , v čl. III je uvedena částka úvěru, doba trvání úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru a den konečné splatnosti úvěru. V čl. V jsou rozepsána data splatnosti jednotlivých splátek, jejich výše a jejich rozložení mezi jistinu a poplatek, v odst. 5.3 bylo ujednáno, že žalovaný bude platit poplatek nezávisle na již vrácené částce úvěru za každý den čerpání úvěru až do konečné splatnosti úvěru. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 30. 5. 2023 je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč tohoto dne na číslo účtu, které musel žalovaný žalobkyni sdělit při své registraci, neboť je též uvedeno v záhlaví smlouvy o podnikatelském úvěru, proto zde není rozumná pochybnost, že by nepatřilo žalovanému. Učinění výzvy dne 8. 1. 2024 je prokázáno dopisem právního zástupce žalobkyně datovaného tímto dnem a jeho odeslání je prokázáno podacím lístkem.5. Procesní nárok žalobkyně má oporu v § 2991 o. z., v souzeném případě bylo prokázáno, že žalovaný získal majetkový prospěch ve výši 30 000 Kč plněním bez právního důvodu, proto je povinen k jeho vydání. Soud uzavřel, že se jedná o smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 a § 588 o. z. Žalovaný se chtěl zavázat vrátit žalobkyni částku 30 000 Kč za poplatek ve výši 21 000 Kč, jednalo by se o úrok ve výši 1 % denně, tj. 365 % ročně. I když je v návrhu tato platba označená jako poplatek, nikoli jako úrok, jedná se materiálně vzato o úrok. Úrokem se totiž rozumí odměna úvěrujícího za poskytnutí úvěru úvěrovanému. Naproti tomu pod poplatkem za poskytnutí úvěru se rozumí odměna a kompenzace úvěrujícímu za povinnost úvěrujícího udržovat disponibilní zdroje, z nichž by k žádosti úvěrovaného úvěr poskytl. Jelikož žalobkyně neměla povinnost udržovat disponibilní zdroje, z nichž by mohla k žádosti žalovaného poskytovat úvěr, je třeba na žalobkyní účtovaný poplatek hledět tak, že se jedná o odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru, tedy o úrok. Výši úroku soud posuzoval mimo jiné i z hledisek §§ 580 a 588 o. z. a dospěl k závěru, že úrok ve výši 365 % ročně je z hlediska dobrých mravů už za hranicí toho, co lze akceptovat. I obecně nejdražší úročené úvěry z kreditních karet byly v době uzavření smlouvy průměrně úročeny cca 25 % ročně, proto žalobkyní navrhovaný úrok dalece přesahuje běžnou úrokovou sazbu nabízenou klientům peněžními ústavy. Žalobkyně požádala žalovaného o vrácení bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 8. 1. 2024, ten v souladu s pravidlem uvedeným v § 573 o. z. došel do dispoziční sféry žalovaného dne 11. 1. 2024. Žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni bez zbytečného odkladu. Žalovaný byl proto povinen vrátit bezdůvodné obohacení do tohoto dne, nezaplatil-li v tento den, ocitl se podle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni od 12. 1. 2024 vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Soud proto žalobě vyhověl co do vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 30 000 Kč. Co do částky 23 500 Kč je žaloba nedůvodná, protože se účastníci na zaplacení poplatku a smluvní pokuty platně nedohodli. Pokud jde o úrok z prodlení, v rozsahu, v němž žalobkyně požadovala zaplacení úroku z částek, na jejichž zaplacení nemá právo nebo právo sice má, ale požaduje úrok z prodlení za období, kdy se žalovaný v prodlení ještě nenacházel, soud žalobu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 740,49 Kč, přičemž tato částka představuje 12,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,07 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,93 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 140 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 500 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 080 Kč ve výši 2 116,80 Kč.