34 C 176/2023-53 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 571,86 Kč s příslušenstvím rozepsaném ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že otec žalovaného , jméno FO, zaregistroval sebe a své rodinné příslušníky včetně žalovaného ke zdravotnímu pojištění v ČR u žalobkyně. Pracovní poměr otce žalovaného u , právnická osoba, byl rozvázán ke dni 30. 6. 2020, a proto počínaje dnem 1. 7. 2020 došlo k ukončení účasti žalovaného coby nezaopatřeného rodinného příslušníka na veřejném zdravotním pojištěním v ČR. Žalovaný porušil svou povinnost vrátit do osmi dnů Evropský průkaz zdravotního pojištění vydaný žalobkyní a od 1. 7. 2020 do 3. 8. 2020 se tímto průkazem neoprávněně prokazoval, přestože v té době pojištěncem žalobkyně již nebyl. Za zdravotní služby poskytnuté žalovanému ve výše uvedeném období zaplatila žalobkyně 10 571,86 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 1. 2. 2021 k úhradě žalované pohledávky, avšak žalovaný, i přes další výzvy, svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vzal z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku za prokázané, že , jméno FO, , narozený 23. 2. 1992, je od 29. 4. 2019 držitelem živnostenského oprávnění, IČO: , IČO, . Soud neprováděl další dokazování, protože žalobkyní vymezený skutek nemá oporu v právu, tudíž i pokud by byl dokazováním zjištěn, žalobě by nešlo vyhovět.4. Zaprvé, i pokud by se prokázalo, že žalovaný jako občan Bulharské republiky neměl trvalý pobyt na území České republiky a že pracovní poměr jeho otce byl rozvázán před 1. 7. 2020, vedlo by to sice k závěru, že žalovaný nebyl v České republice účasten veřejného zdravotního pojištění podle § 2 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, nicméně bylo by třeba přihlédnout k tomu, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a jeho prováděcí nařízení rozšiřují okruh osob oprávněných k bezplatné péči o zdraví označované v čl. 3 odst. 1 písm. a) základního nařízení jako věcné dávky v nemoci, a tudíž rozšiřuje okruh osob účastných českého veřejného zdravotního pojištění o osoby další nad rámec zákona č. 48/1997 Sb., a to mimo jiné o osoby, jež jsou v tuzemsku samostatně výdělečně činné (článek 11 odst. 3 písm. a) nařízení č. 883/2004), tedy i na otce žalovaného a zprostředkovaně i na žalovaného coby nezaopatřeného rodinného příslušníka (čl. 2 odst. 1 nařízení č. 883/2004, čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1408/71). Žalovaný proto neporušil povinnost stanovenou zákonem v § 12 písm. h) a j) zákona č. 48/1997 Sb. jako předpokladu odpovědnosti za škodu dle § 2910 věty první o. z.5. Zadruhé, již z vyhodnocení žalobních tvrzení je zřejmé, že nejsou splněny podmínky odpovědnosti za škodu způsobenou nezletilým dle § 2920 o. z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2021. Jelikož se žalovaný narodil , datum, , je zřejmé, že v době, kdy se měl neoprávněně prokazovat evropským průkazem zdravotního pojištění, mu bylo 7 let a 2 až 3 měsíce. Dle názoru soudu je zjevné, že čerstvě sedmiletý člověk není s to posoudit následky své odpovědnosti za škodu vzniklou zdravotní pojišťovně vznikem dluhu u poskytovatele zdravotní péče zapříčiněné neoprávněným prokázáním se evropským průkazem zdravotního pojištění po zániku účasti na veřejném zdravotním pojištění pro zánik pracovního poměru svého rodiče.6. Poskytování zdravotních služeb sedmiletým zajišťují rodiče, případně jiní jejich zástupci. K poskytovatelům zdravotní péče nezletilé doprovázejí a za ně s poskytovateli jednají. Děti ve věku kolem 7 let většinou neví, že mají na své jméno vydaný evropský průkaz zdravotního pojištění, nenosí ho u sebe, neprokazují se jím a tím spíše nemají ponětí o tom, že za splnění jistých podmínek jsou povinny ho vrátit. Taktéž nerozhodují a samostatně právně nejednají ve věcech jim poskytované zdravotní péče a jedná-li se o zdravotní péči nehrazenou z veřejného zdravotního pojištění, nedomlouvají se samostatně o úplatě, ani ji pravidelně nehradí z vlastního majetku. Pokud jde o finanční odpovědnost zákonných zástupců nezletilého dítěte, lze pro stručnost odkázat na výklad čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte podaný Ústavním soudem v souvislosti s posuzováním § 16a odst. 1 písm. f) zákona o veřejném zdravotní pojištění ve znění účinném do konce roku 2013 ohledně odpovědnosti nezletilého za úhradu regulačního poplatku za pobyt, zejména ve druhé polovině III. článku nálezu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. II. ÚS 728/15, případně obecnější závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1775/14, body 28 – 31 odůvodnění.7. S přihlédnutím k tomu, že žaloba má znaky zjevně bezúspěšného uplatnění práva, jak jej má na mysli např. § 138 o. s. ř., tedy že o ní (o druhém výše uvedeném důvodu) šlo rozhodnout bez provedení dokazování, a tedy v podstatě i bez uplatnění obrany, soud měl za to, že zastoupení nezletilého rodiči dle § 22 o. s. ř. je z hlediska jeho ochrany dostatečné.8. Žalovaný by měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Jelikož mu však žádné náklady nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neuložil.