34 C 308/2023-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli dne 6. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 21. 1. 2023, ale nevrátil jej, a to ani po předžalobní upomínce ze dne 16. 6. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vzal za prokázané, že žalovaný a společnost , právnická osoba, , dne 6. 8. 2022 v písemné smlouvě o úvěru č. , hodnota, projevili vůli zavázat se na straně společnosti , právnická osoba, , poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a na straně žalovaného úvěr vrátit do 61 dnů od jeho poskytnutí a zaplatit za to 2 760 Kč coby poplatek za prodloužení splatnosti úvěru z 30 dní na 61 dní (jinak i tak je dle smlouvy poskytnutí úvěru bezúročné) s tím, že ve smlouvě byla sjednána možnost prodloužení doby splatnosti, a to 11x, pokaždé o 30 dní a pokaždé za poplatek ve výši 2 760 Kč. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že posouzení úvěruschopnosti klienta vychází z nastavené maximální doby splatnosti úvěru, která s ohledem na jeho snadné prodloužení činí až 391 dní. Smlouva se měla stát účinnou přijetím kontrolní platby z účtu žalovaného a vystavením potvrzení o přijetí platby společností , právnická osoba, Žalovaný dne 1. 8. 2022 poslal kontrolní platbu ve výši 1 ha z účtu č. , č. účtu, , což je účet, na který mu společnost , právnická osoba, , poskytla úvěr. Společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému dne 6. 8. 2022 částku 12 000 Kč. Dne 16. 6. 2023 oznámila společnost , právnická osoba, , žalovanému, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Téhož dne vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky a upozornila ho, že nebude-li zaplaceno, podá žalobu. Tyto dopisy byly odeslány dne 16. 6. 2023.4. Uzavření smlouvy o úvěru je prokázáno písemnou smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 8. 2022. Provedení verifikační platby je prokázáno výpisem u účtu č. , č. účtu, od 30. 7. 2022 do 1. 8. 2022. Poskytnutí úvěru je prokázáno výpisem u účtu banky Creditas ze dne 6. 8. 2022. Odeslání oznámení o postoupení pohledávky je prokázáno dopisem ze dne 16. 6. 2023, učinění výzvy před podáním žaloby dopisem z téhož dne a podacím lístkem ze dne 16. 6. 2023. Ze zbylých žalobkyní přiložených listin soud žádné skutkové zjištění neučinil.5. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2395 o. z. ve spojení s §§ 580 a 588 o. z., neboť projevy vůle právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného směřovaly k tomu, aby se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se chtěl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, i když je smlouva výslovně bezúročná, zároveň však předpokládá, že bude prodlužována za poplatek ve výši 2 760 Kč, tedy jinak řečeno, že bezúročné období bude činit pouhých 30 dnů, přičemž splatnost může být žalovaným jednostranně, avšak za poplatek, prodlužována. Poplatky za ono prodlužování však představují (vyjma smluvní pokuty) jediný příjem právní předchůdkyně žalobkyně, jsou tudíž odměnou za poskytnutí úvěru, a tedy po právní stránce úrokem. Žalovaný se tedy chtěl zavázat zaplatit úroky, což je dle zmíněného ustanovení podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nicméně v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 o. z., a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. V dané věci byla předmětem úvěru částka 12 000 Kč a k ní byl sjednaný roční úrok ve výši 115,8 % - 580,6 % ročně. Úroky spotřebitelských úvěrů ke kreditním kartám poskytovaných bankami, k nimž by se dala posuzovaná smlouva nejblíže připodobnit, se v daném období pohybovaly mezi 20 – 25 % ročně. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ve prospěch vyššího úroku nelze argumentovat ani tím, že smlouva měla být uzavřena na dobu dvou měsíců, kdy sama smlouva předpokládá další prodlužování doby splatnosti úvěru (tzn. ani sama právní předchůdkyně žalobkyně nepočítala s tím, že by jí žalovaný úvěr do dvou měsíců vrátil) vždy zpoplatněným částkou 2 760 Kč. Z toho důvodu má soud smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou. Pokud jde o právní nástupnictví, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky, soud se smlouvou o postoupení pohledávky nebyl povinen zabývat (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1796/2009, ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5427/2007, ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2969/2011). Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Jelikož je smlouva neplatná, jsou účastníci povinni podle § 2993 o. z. vrátit to, co plnili. Žalovaný neplnil ničeho (netvrdil ani neprokázal zaplacení poplatku za první prodloužení smlouvy ve výši 2 760 Kč) a právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému peněžité plnění ve výši 12 000 Kč, o které se žalovaný obohatil. Žalovaný byl podle § 1958 odst. 1 o. z. povinný právní předchůdkyni žalobkyně bezdůvodné obohacení vrátit dle její první výzvy k jeho vrácení. Neučinil-li tak, byl ode dne následujícího podle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/ 2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, avšak zároveň zapříčinila zastavení řízení, pokud jde o zaplacení smluvní pokuty ve výši 540 Kč, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 180,82 Kč, přičemž tato částka představuje 91,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 540 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 620 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 120 Kč ve výši 655,20 Kč.