39 C 283/2023-54 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 23. 8. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení se sjednaným úrokem v sazbě 25,85 % ročně. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel 21. 5. 2017 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru pod [číslo]. Žalovanému byl 21. 5. 2017 poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč. Finanční prostředky měly být vráceny ve 13 měsíčních splátkách, nejpozději do 21. 6. 2018 Smlouvou o prodeji části podniku ze dne 6. 9. 2018 nabyla pohledávku společnost [právnická osoba], ta tuto pohledávku postoupila 11. 12. 2019 společnosti [právnická osoba], právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek z 9. 6. 2021. Žalobkyně uvádí, že žalovaný neuhradil ničeho, žádá tedy o přiznání nároku na zaplacení jistiny 25 000 Kč, dále pak smluvního úroku jdoucího od 22. 5. 2017 o zaplacení zákonného úroku z prodlení. Podáním doručeným soudu dne 4. 1. 2024 vzala žalobkyně svůj návrh zpět co do v části zaplacení smluvního úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 25 000 Kč jdoucím od 21. 5. 2017 do zaplacení. V této části soud s odkazem na ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení výrokem I zastavil. 2. Ve věci byl 18. 9. 2023 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl však pro jeho nedoručení žalovanému zrušen usnesením z 30. 10. 2023, žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému ústnímu jednání 1. 2. 2024 se žalovaný nedostavil, žalobkyně se prostřednictvím své právní zástupkyně omluvila. 3. Z předložených listin bylo ověřeno, že společnost [právnická osoba] uzavřela se s žalovaným prostřednictvím zprostředkovatelky [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru pod [číslo] to dne 21. 5. 2017. Žalovanému byla poskytnuta jistina 25 000 Kč, kterou se zavázal vrátit ve 13 měsíčních splátkách. Společně s poskytnutou jistinou se zavázal uhradit poplatek za uzavření smlouvy 1 000 Kč, poplatek za správu úvěru 5 500 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek 4 750 Kč a úrok v sazbě 25,85 % ročně z poskytnuté jistiny. Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly vyčísleny na 18 250 Kč. Výše měsíční splátky byla tedy sjednána na 3 250 Kč. Podle čl. 4 uzavřené smlouvy byla vyčíslena zápůjční úroková sazba na 63,36 % ročně, RPSN 189,38 %. Shodné informace jsou uvedeny ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Součástí smlouvy je také předpis splátek, podle kterého jak prvními šesti splátkami uhrazen pouze úrok, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr, teprve od další splátky je splácena jistina. Žalobkyně uvedla, že totožnost žalovaného byla ověřena při uzavření smlouvy z občanského průkazu Slovenské republiky a z povolení k pobytu. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný uvedl své údaje, bydliště v České republice, bydliště ve Slovenské republice, telefonické spojení. Uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako operátor výroby, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Prokázal měsíční příjmy cirka 22 000 Kč, měsíční výdaje pak částku 8 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žadateli lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 12 501 Kč. Žalovaný uvedl, že nikdy nebyl exekučně řešen. Svůj příjem doložil mzdovým výměrem společnosti [právnická osoba] ze dne 1. 4. 2017 se základní složkou mzdy 20 380 Kč měsíčně, pracovní poměr byl podle dohody o změně pracovní smlouvy uzavřen na dobu neurčitou. Své bytové poměry prokazoval smlouvou o nájmu bytu ze dne 31. 5. 2016, kterou uzavřel jako nájemce spolu s další osobou, nájemní smlouva byla sjednána na dobu od 1. 6. 2016 do 1. 6. 2018. Výše nájemného byla sjednána na 5 600 Kč měsíčně, dále pak byla sjednána platba za služby tak, že celková měsíční částka za úhradu byla stanovena částkou 9 600 Kč (poznamenává se, že žalovaný byl jedním ze dvou nájemců). Dopisem ze dne 11. 8. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky právní zástupkyni žalobkyně. Dokladem o aktivní legitimaci žalobkyně byla smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba], dále pak smlouva, kterou dne 9. 6. 2021 přešlo právo vymáhat pohledávku na žalobkyni. V příloze smlouvy je pohledávka za žalovaným vedena pod [číslo]. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. Soud předesílá, že žalobkyně byla upozorněna na to, že soud shledává smlouvu za neplatné právní jednání právě s ohledem na výši celkových nákladů spojených s poskytnutím úvěru. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je mimo povinnosti úvěrující o úvěr poskytnout také povinnost úvěrovaného finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok. Nepředpokládá se, že by smlouva o úvěru mohla být sjednána jako bezúročná. Nejvyšší soud České republiky však opakovaně judikuje, že i v případě úvěrové smlouvy musí být sjednán úrok takový, který je v souladu s dobrými mravy, vykládá se tak, že se jedná o přiměřený úrok, který odpovídá úrokovým sazbám poskytovaným běžnými bankovními institucemi. Za nepřiměřený je považován takový úrok, který zásadním způsobem převyšuje právě uvedenou úrokovou míru. V daném případě soud tedy vychází ze skutečnosti, že za poskytnutí částky 25 000 Kč byl žalovaný povinen zaplatit navíc 18 250 Kč, což přepočteno na roční platbu představuje položku 16 846 Kč. Jedná se tedy o roční úrok cirka 67,5 procenta. Toto v žádném případě není úrok, o kterém by se dalo hovořit jako úrok v přiměřeném. 6. Soud tedy uzavírá, že uvedenou smlouvu, na základě které měl žalovaný plnit právní předchůdkyně žalobkyně, považuje za neplatné právní jednání, kterému není možné poskytnout ochranu, a to ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Nároky z uvedené smlouvy tedy není možné posuzovat jako nároky na plnění smluvních povinností, ale pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 29 91 občanského zákoníku. Zde je však třeba poznamenat, že i při této konstrukci je na místě žalobě vyhovět v rozsahu uvedeném ve výroku II, a to z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po částečném zpětvzetí již pouze částku skutečně poskytnutou, tedy 25 000 Kč a úrok z prodlení v zákonné sazbě od 22. 6. 2018 o zaplacení. 7. Zde soud pouze uvádí, že úrok z prodlení nebyl přiznán od data, který je požadován v žalobě, ale až od data, kdy žalobkyně prokazuje, že žalovaný byl v úhradě vyzván. Za tuto výzvu je považována předžalobní výzva právní zástupkyně žalobkyně z 11. 8. 2023, kde byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku zaplatil do sedmi dnů ode dne odeslání této výzvy, tedy nejpozději do 19. 8. 2023. Úrok z prodlení byl tedy přiznán až od 20. 8. 2023 do zaplacení ovšem sazbě, která je požadována žalobkyní. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.. Žalobkyně byla úspěšná co do požadavku zaplacení celé částky 25 000 Kč a úroku z prodlení počínaje 20. 8. 2023, neúspěšná byla ohledně požadavku na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 22. 6. 2018 do 19. 8. 2023, neúspěšná také byla v požadavku o zaplacení sjednaného úroku 25,85 % ročně z částky 25 000 Kč za období od 21. 5. 2017 do zaplacení. Soud tedy konstatuje, že s ohledem na poměru úspěchu a neúspěchu ve věci nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., žalovanému bylo uloženo uhradit dlužné částky přiznané tímto rozsudkem v běžné třídenní lhůtě.