11 C 110/2025-29 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou soudu dne 13. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu 1 426 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný se žalobkyní uzavřel 5. 3. 2024 smlouvu o zápůjčce na částku ve výši 10 000 Kč, kterou žalobce poskytl žalovanému na účet č.: , č. účtu, dne 5. 3. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit žalobci poplatek ve výši 6 000 Kč, jistinu a poplatek zaplatit ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky 15. 6. 2024. Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze částku 1 844 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz, žalovaný vyplnil na webové stránce formulář, kde zadal své osobní údaje. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, smlouva o zápůjčce byla se žalovaným podepsána elektronicky PINem zaslaným na telefonní číslo , tel. číslo, jako klienta. Žalobce rovněž ověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce dále požadoval náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za odeslané upomínky žalovanému a Smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč ode dne 16.06.2024 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 09.05.2025, kdy žalobce vyhotovil tento návrh, po zaokrouhlení na celé koruny se jedná o částku 3 270 Kč. Celkový dluh žalovaný dosud neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.3. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o zápůjčce datované dne 5. 3. 2024 má soud za zjištěné, že žalobce a žalovaný měli patrně v úmyslu uzavřít smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému na účet uvedený v odstavci č. , hodnota, odůvodnění tohoto rozsudku, splatnost byla ve smlouvě sjednána formou tří měsíčních splátek po 5 333 Kč, poslední splátka ve výši 5 334 Kč, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, RPSN v takovém případě činila 1 688%. Ve smlouvě byla dále v odst. 2.4 uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení Klienta a poplatky za písemnou upomínku ve výši 500 Kč za každou výzvu. Podpis žalovaného na dané smlouvě byl nahrazen vícemístným PIN kódem. Poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému doložil žalobce potvrzením o platbě z účtu u , právnická osoba, . ze dne 5. 3. 2024 na účet žalovaného vedený u ČSOB a.s., jak je účet uveden shora, a tato banka soudu potvrdila jak připsání dané platby na účet žalovaného, tak to, že majitelem účtu je právě žalovaný. Žalobce dále soudu doložil upomínky žalovaného datované v období od 12. 5. 2024 do 3. 7. 2024, nebylo však doloženo, že by upomínky byly odeslány, popř. i přímo adresovány žalovanému, když adresát v nich byl osloven pouze příjmením bez uvedení adresy. Odeslání bylo ze strany žalobce doloženo až v případě předžalobní upomínky ze dne 30. 1. 2025, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů. Žalobce přes výzvu soudu nedoložil, jakým způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky, a v tomto řízení též nedoložil, že smlouvu o zápůjčce skutečně uzavřel prostřednictvím příslušného a jedinečného PIN kódu právě žalovaný.4. Po zhodnocení zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud předně nemá za jednoznačně prokázané, že mezi účastníky byla skutečně uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), to ve znění, které bylo soudu předloženo. Nebylo prokázáno, že smlouvu skutečně žalovaný uzavřel a akceptoval v tomto znění se všemi uvedenými smluvními podmínkami a sankcemi. Soud dále konstatuje, že ve smlouvě sjednaná výše RPSN je s přihlédnutím k běžné výši sazeb RPSN poskytované bankami, která v době tvrzeného uzavření smlouvy, nepřesahovala 10%, zcela excesivní, žalobce současně nedoložil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zák. o spotřebitelském úvěru (zák. č. 257/2016 Sb.). Soud je proto toho názoru, že i v případě, že by bylo uzavření tvrzené smlouvy prokázáno, bylo by nutno ji hodnotit jako absolutně neplatnou ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku pro její nemravnost, a to i s přihlédnutím k dalším sankčním ujednáním, které měly být ve smlouvě sjednány výhradně v neprospěch žalovaného jako klienta a spotřebitele. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce převedl na účet žalovaného dne 5. 3. 2024 částku 10 000 Kč, a s ohledem na neexistenci právního důvodu pro takové jednání je nutno poskytnutí této částky hodnotit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 a násl. o.z., které byl žalovaný povinen žalobci vrátit. Z tvrzení žalobkyně obsaženého v žalobě má soud za zjištěné, že žalovaný dosud žalobkyni na tento dluh uhradil částku 1 844 Kč, takže k úhradě vzniklého bezdůvodného obohacení žalovanému zbývá částka 8 156 Kč. Sám žalovaný žádná tvrzení ani důkazy k tomuto nepředložil. Jelikož se žalovaný dostal na základě předžalobní výzvy žalobce ze dne 30. 1. 2025 do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce ze dne 30. 1. 2025 (předžalobní upomínka). Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.5. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce i žalovaný měli v tomto řízení částečný procesní úspěch i neúspěch, a soud proto žádnému z nich nepřiznal náhradu nákladů tohoto řízení.