17 C 135/2025-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 8. 9. 2022 smlouvu o hotovostním úvěru č. , IBAN, , na základě které poskytla žalovanému úvěr 51 476 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem a poplatky ve 120ti měsíčních splátkách po 1 019 Kč. Svou povinnost řádně splácet úvěr však žalovaný nedodržel, provedl úhrady splátek za dobu od 20. 10. 2022 do 24. 10. 2024 a pak již hradil nepravidelně, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 27. 1. 2025. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 37 629,32 Kč, částky 600 kč jakožto nedovoleného debetu na účtu žalovaného č. , č. účtu, a úroků tak jak jsou uvedeny ve výroku shora. Dluh žalovaný neuhradil, ač o to byl upomínána. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to zejména prostřednictvím údajů zjištěných od žalovaného, které byly následně ověřeny a dále z dostupných registrů.2. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 9. 2022, úvěrových podmínek a sazebníku poplatků bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 51 476 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok 17,90 % ročně a poplatky, to vše ve 120ti měsíčních splátkách po 1 019 Kč. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit. Z výpisů z úvěrového účtu a z platební historie vyplývá, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne 9. 9. 2022. Z oznámení o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne 27. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 27. 1. 2025. Z tvrzení žalobkyně v žalobě bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala výši příjmu žalovaného a výši jeho výdajů. Skutečnost, že byl žalovaný v době uzavření smlouvy úvěruschopný, má soud za prokázanou již jen z toho, že žalovaný v období od 20. 10. 2022 do 24. 10. 2024, řádně hradil všechny splátky úvěru, což bylo zjištěno z přehledu plateb provedených žalovaným.4. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru), a to ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, vztahuje se na smluvní vztah mezi účastníky i zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně postupovala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v tehdy platném znění, když před jeho poskytnutím řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného (resp. v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy úvěruschopný) a dále postupovala i v souladu s ust. § 122 odst. 4, když účtuje od 91 dne prodlení snížené úroky. Současně účtovala smluvní pokuty i poplatky v souladu se smlouvou o úvěru. Žalovaný svým povinnostem vyplývajícím ze smlouvy nedostál, když řádně a včas neplatil splátky úvěru a nedovoleně přečerpal běžný účet a dostal se tak do prodlení, načež žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu včetně příslušenství a poplatků. Jelikož žalovaný dluh i přes upomínání v plném rozsahu nezaplatil, soud žalobě vyhověl. Žalobkyni byl přiznán podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 i zákonný úrok z prodlení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 530 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku.