17 C 229/2025-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 339,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne 12. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy č. , hodnota, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 102 339 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 56 803 Kč a odměnou za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 45 536 Kč. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit hotovostně ve 30měsíčních splátkách po 6 412 Kč, s poslední splátkou dne 12. 7. 2022. Žalovaný však uhradil celkem pouze částku 98 000 Kč. Žalobkyně vůči žalovanému v řízení uplatnila po změně připuštění rozšíření žaloby nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 56 339,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 22 473,09 Kč za dobu od 13. 7. 2022 do 27. 1. 2025, kapitalizovaného úroku ve výši 23 945,25 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 56 339,91 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl ve věci bez jednání.3. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 12. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 102 339 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 56 803 Kč a odměnou za zpracování zápůjčky, garance celkové ceny, péči o zákazníka, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka v celkové výši 45 536 Kč. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 30 měsíčních splátkách po 6 412 Kč, s poslední splátkou dne 12. 7. 2022. Z listiny označené jako „tabulka umoření“ a z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil částku 98 000 Kč.4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byly původním věřitelem , právnická osoba, postoupeny žalobkyni i touto žalobou uplatněné pohledávky za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 27. 1. 20255. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v lednu 2020 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci na jeden rok až pět let činily průměrně 8,20 % ročně.6. Jak bylo zjištěno ze smlouvy a smluvních podmínek, dohoda o odměně za zpracování úvěru v částce 56 803 Kč a za zápůjčky, garance celkové ceny, péči o zákazníka, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 45 536 Kč neměla žádný specifický obsah a soud považuje tyto částky a „skrytý úrok“. Úrok byl sjednán v sazbě 42 % ročně, což je ostatně uvedeno i v samotné smlouvě a po připočtení „poplatků“, které dle přesvědčení soudu představují taktéž úrok ze zápůjčky, měl žalovaný za zapůjčení částky 90 000 Kč uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši přes 113% zapůjčené částky. Již jen v takové výši sjednaný úrok je sám o sobě nemravný.7. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu, pokud to smysl či účel zákona vyžaduje. Právní jednání, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 588, občanského zákoníku je neplatné absolutně.10. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Pokud věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soud s ohledem na neoddělitelnost ujednání o výši úroků od zbývajících ujednání smlouvy o úvěru, posoudil jako absolutně neplatné obě celé smlouvy o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud po shora uvedeném právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný, když úvěrová smlouva mezi žalovaným a společností , právnická osoba, nebyla uzavřena platně s ohledem na nemravnou výši sjednaných úroků a žalovaný by tak byl povinen vydat toliko bezdůvodné obohacení, kterého by se mu v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Jelikož žalovaný obdržel částku 90 000 Kč bez právního důvodu a právní předchůdkyni žalobkyně již vrátil částku 98 000 Kč, není povinen již právní nástupkyni původní věřitelky vracet ničeho.13. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení dospěl soud k závěru, že žaloba rovněž není důvodná. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Žalobkyně soudu doložila odeslání (doručení) výzvy ze dne 27. 1. 2025, odeslané dne 27. 2. 2025 s určením data splatnosti do 10 dnů. Jelikož však žalovaný celé bezdůvodné obohacení vydal ještě před zasláním výzvy (viz. tabulka umoření na čl. 11 spisu), nemohl se s vydáním bezdůvodného obohacení ani dostat do prodlení.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že ačkoliv byl žalovaný ve sporu zcela úspěšný a náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly žalovanému v řízení žádné náklady, a proto je soud ani nemohl vůči žalobkyni žalovanému přiznat.