20 C 16/2025-111 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou ze dne 15. 11. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 48 156,09 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 10. 10. 2022 Smlouvu o úvěru Optimální splátka č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 90 pravidelných měsíčních splátkách vždy k 10. kalendářnímu dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 15 % p.a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Konečná výše poskytnutého úvěru (odvislá od výše konsolidovaných závazků), byla stanovena v "Oznámení o ukončení čerpání úvěru", na základě, něhož byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 640 Kč a stanovena pravidelná měsíční splátka ve výši 941 Kč. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení se splácením úvěru, využila banka svého práva a přistoupila v souladu s Produktovými podmínkami dne 3. 5. 2024 k zesplatnění úvěru. Ze Smlouvy o úvěru Optimální splátka vyplývá, že poskytnutý úvěr byl použit na úhradu závazků žalovaného, které všechny měl u původního věřitele , právnická osoba, ., (platební morálka žalovaného byla tedy poskytovateli úvěru známá z předešlých závazků). Celková výše závazků před poskytnutím úvěru (žalovaného) a po jeho poskytnutí se nijako nezměnila, jen došlo ke snížení splátek s ohledem na snížení úrokové sazby a prodloužení doby splácení. Banka poskytnutím konsolidačního úvěru de facto snížila riziko případné nesolventnosti dlužníka. Dále žalobce odkázal na vyjádření banky k předmětné pohledávce spolu s dílčími podklady, jak byla posuzována úvěruschopnost u konsolidovaných úvěrových smluv, na základě, kterých došlo k uzavření smlouvy o Optimální splátce. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 47 158,09 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 3 812,82 Kč, z dlužného úroku z prodlení ve výši 144,48 Kč a z dlužných poplatků za zaslání výzvy k úhradě dluhu dne 22.11.2023 a 27.12.2023 (2x 499 Kč) ve výši 998,00 Kč. Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 01.08.2024 mezi společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a společností , právnická osoba, . (dále jen „banka"), IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, .2. Žalovaný se k v žalobě nevyjádřil.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.4. Ze smlouvy ze dne 5. 2. 2019 o poskytování bankovních a dalších služeb, má soud za zjištěné, že banka vedla pro žalovaného běžný a spořící účet ovládaný přímým bankovnictvím, přičemž k účtu byla k dispozici debetní karta. Z návrhu na uzavření smlouvy o optimální splátce č. , hodnota, soud zjistil že žalovaný požádal banku o úvěr až do částky 57 570 Kč s roční úrokovou sazbou 15%. Úvěr byl poskytnut za účelem úhrady dluhu klienta vůči bance, konkrétně na úhradu dluhu z kreditní karty. Před poskytnutím úvěru z kreditní karty banka posoudila úvěruschopnost žalovaného, což vyplývá ze prohlášení banky k protokolu o posouzení úvěruschopnosti a ze samotného protokolu. Banka návrh na uzavření smlouvy o optimální splátce akceptovala dopisem z 10. 10. 2022. S oznámením o ukončení čerpání úvěru ze dne 14. 10. 2022 soud zjistil, že celková na úvěry čerpaná částka činila 50 640 Kč, výše první splátky úvěru činila 611,90 Kč a další pravidelné splátky činily 941 Kč. Z prohlášení o okamžité splatnosti z 3. 5 2024 a souhrnného výpisu pohybů na účtu soud zjistil, že žalovaný neplnil splátky řádně a včas dle podmínek úvěru, proto banka přistoupila k prohlášení dluhu za splatný. Ke dni zesplatnění činil dluh 52 0 49,64 Kč. Součástí dluhu byly i 2 poplatky za výzvy ve výši 499 Kč za každou z výzev. Žalovaný od listopadu roku 2022 do října 2023 hradil splátky na sjednaný úvěr, byť nepravidelně. Poslední splátka byla žalovaným zaplacena dne 16. 10. 2023. Převod uplatňované pohledávky z banky na žalobkyni vyplývá z rámcové smlouvy o postupování pohledávek číslo , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, spolu s jejím dodatkem a ze smlouvy o postoupení pohledávek číslo , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a přílohy číslo , hodnota, k této smlouvě. Banka o postoupení pohledávky žalovaného vyrozuměla dopisem z 19-08-20245. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podléhající právní úpravě z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr částky 50 640 Kč. Jednalo se fakticky o dohodu o změně závazku, kterým se původní závazek ze smlouvy o úvěry z kreditní karty ze dne 13. 2. 2020 nahradil závazkem novým, vyplývajícím z uzavřené smlouvy o optimální splátce. Dopisem ze dne 3. 5. 2024 právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr a žalovaného vyzval k úhradě dluhu. Soud má výši nároku uplatněného žalobou za prokázanou, když ke dni 3. 5. 2024 činil dluh 52 049,64 Kč a žalovaný pro svou pasivitu v řízení nenamítal, že by na dluh bylo po jeho zesplatnění cokoli plněno.6. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023, podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. Při schvalování úvěru vycházel právní předchůdce žalobkyně z údajů poskytnutých mu žalovaným při uzavření smlouvy u úvěru z kreditní karty ze dne 13. 2. 2020. Uzavřením úvěrové smlouvy došlo fakticky ke snížení splátek z důvodu snížení úrokové sazby a prodloužení splatnosti celkové dlužné částky, což vyplývá ze samotné podstaty konsolidace úvěrů. Žalovaný nadto dále cca 11 měsíců hradil sjednané splátky. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující, respektive právního předchůdce žalobkyně nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. právní předchůdce žalobkyně dostál.7. S ohledem na výše zjištěný skutkový stav soud podané žalobě téměř v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaný dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.8. Výrok II. rozsudku vyplývá z ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterého u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr dopisem ze dne 3. 5. 2024 odeslaným téhož dne žalovanému. Dopis se má podle § 573 občanského zákoníku za doručený dnem 8. 5. 2024, žalobkyně má po dobu 90 dní právo na smluvený úrok, tedy do 6. 8. 2024, po tomto datu je však výše úroku limitována citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a je tedy nižší o 0,25 % ročně.9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná a její neúspěch je jen nepatrný. Žalobkyně tedy má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 927 Kč, tří úkonů právní