21 C 299/2025-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, , jako právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 22. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované na její účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, o které byla právním předchůdcem žalobkyně upomínána. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 17 966 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a ze smluvního úroku v částce 5 966 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaná vyplnila registrační formulář, uvedla své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Na tento pak právní předchůdce žalobkyně úvěr žalované vyplatil dne 22. 7. 2024. Žalovaná byla dále vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2024, stejného dne podanou na poště. S touto výzvou bylo žalované doručeno též oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni z jejího právního předchůdce. Žalovaná ani přes tuto výzvu dlužnou částku žalobkyni neuhradila, a to ani částečně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, k jejímuž uzavření mělo dojít dne 22. 7. 2024 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, Jejím obsahem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, jež měl být splacen spolu s úrokem ve výši 150 % ročně v měsíčních splátkách, kdy první činila 2 079Kč, a pak byla výše této měněna dle smluvních ujednání. RPSN činila 311,30 %. Z výpisu z účtů žalobkyně, vedených u , právnická osoba, . vyplývá, že dne 22. 7. 2024 byla poukázána na účet č. , č. účtu, částka 12 000 Kč. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, . soud ověřil, že majitelem tohoto účtu je skutečně žalovaná. Soud dále z výpisu z účtu žalované ověřil, že dne 22. 7. 2024 byla na tento účet připsána částka 12 000 Kč. Žalovaná o uhrazení dlužné částky byla právním předchůdcem žalobkyně upomínána dopisem ze dne 21. 11. 2024. Věřitelem pohledávky za žalovaným se stala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 žalobkyně (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek). O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 15. 1. 2025 (dopis původního věřitele z uvedeného dne). Tomu předcházela výzva k okamžité úhradě dluhu učiněná žalobkyní v dopise ze stejného dne podaném na poště dne 15. 1. 2025.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části, neboť předmětnou smlouvu o úvěru shledal jako absolutně neplatnou pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které byly sjednány v sazbě 150 % s RPSN dokonce ve výši 311,30 %. Vzhledem k tomuto se zcela jistě jedná dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto extrémně vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).9. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč, o které se bezdůvodně obohatila. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná dosud tuto částku nevrátila. Ze shora uvedených důvodů soud tak uložil žalované tuto žalobkyni zaplatit. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou ze dne 15. 1. 2025, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dne 20. 1. 2025 a měla tři dny na úhradu do 23. 1. 2025 a jelikož ani poté ničeho neplnila, dostala se od 24. 1. 2025 do prodlení.10. Co do zbytku, tedy částky 5 966Kč, zákonného úroku z částky 12 000Kč ve výši 12,75 % ročně jdoucího od 22. 11. 2024 do 23. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z částky 12 000 Kč jdoucího od 24. 1. 2025 ve výši 0,75 % ročně, nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení toliko částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 878,12 Kč, přičemž tato částka představuje 33,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,79 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 966 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.12. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když byly určeny jako běžné třídenní.