21 C 98/2025-118 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 12. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované uhrazení částky ve výši 55 092,94Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi společností , Anonymizováno, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen právní předchůdce žalobkyně), a žalovanou došlo dne 21. 11. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované dne 21. 11. 2019 úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, kdy z tohoto bylo stejného dne žalované vyplaceno 6 212 Kč, a to bezhotovostním převodem ve prospěch účtu obchodníka na koupi zboží. Zbývající část úvěrového limitu a splacenou část účelově vázaného úvěru pak byla žalovaná oprávněna opakovaně průběžně neúčelově čerpat, přičemž se však zavázala nepřekročit poskytnutý limit. Z vyčerpané částky neúčelového úvěru se žalovaná zavázala platit úroky s roční úrokovou sazbou sjednanou v Sazebníku. Úvěr byla žalovaná povinna splácet v pravidelných minimálních měsíčních splátkách, a to vždy k 15. dni v měsíci. Konkrétní výše měsíční splátky byla vyčíslena vždy v měsíčním výpisu z účtu. Vedle splátek úvěru se žalovaná ve smlouvě zavázala hradit poplatky za poskytnuté bankovní služby a poplatek za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na což byla upozorňována upomínkami v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 1. 2. 2022, o čemž právní předchůdce žalobkyně žalovanou písemně informoval a vyzval ji k okamžité úhradě. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 25 491,52 Kč. Od 2. 2. 2022 má žalobkyně i nadále právo na zaplacení úroků ve výši 24 % ročně z dlužné jistiny neúčelově čerpaného úvěru ve výši 19 990,87 Kč až do jejího zaplacení. V důsledku porušení povinnosti řádně splácet úvěr byla žalovaná povinna v souladu se smlouvou platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná celkově uhradila pouze částku 20 741,88 Kč. Žalobkyně žádá po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 990,87 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 500 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč (tj. neuhrazená výše smluvní pokuty po zesplatnění 0,1 % denně z dlužné částky od 2. 2. 2022 do 11. 3. 2024), kapitalizované úroky ve výši 10 083,39 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 585,15 Kč, úroky ve výši 24% ročně z dlužné jistiny od 8. 11. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z dlužné částky ve výši 21 490,87 Kč ode dne 8. 11. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobním výzvou.2. Mezi týmiž účastníky došlo dne 22. 8. 2019 k uzavření další smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované dne 22. 8. 2019 úvěrový limit ve výši 15 000 Kč, kdy z tohoto bylo stejného dne žalované vyplaceno 4 983 Kč, a to bezhotovostním převodem ve prospěch účtu obchodníka na koupi zboží. Podmínky úvěru byly shodné s těmi popsanými již výše. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, na což byla upozorňována upomínkami v důsledku čehož došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 1. 2. 2022, o čemž právní předchůdce žalobce žalovanou písemně informoval a vyzval ji k okamžité úhradě. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 18 919,55 Kč. Od 2. 2. 2022 měl shodně žalobkyně i nadále právo na zaplacení úroků ve výši 24 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 602,07 Kč až do jejího zaplacení. V důsledku porušení povinnosti řádně splácet úvěr byla žalovaná povinna v souladu se smlouvou platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná celkově uhradila pouze částku 10 244,01 Kč. Žalobkyně žádá po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 602,07 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 500 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč (0,1 % denně z dlužné částky od 2. 2. 2022 do 11. 3. 2024), kapitalizovaných úroků ve výši 7 086,64 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 433,44 Kč, úroků ve výši 24 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 602,07 Kč od 8. 11. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75% ročně z dlužné částky ve výši 16 102,07 Kč ode dne 8. 11. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou.3. Obě pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv byly ze strany právního předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 postoupeny včetně příslušenství a se všemi právy s nimi spojenými včetně práva na smluvní pokutu žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno právním předchůdcem žalobkyně.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. Podáním ze dne 28. 4. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 380,78 Kč, úroku ve výši 12,25 % ročně z částky 19 990,87 Kč jdoucího od 8. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 199,88 Kč a úroku ve výši 12,25 % ročně z částky 14 602,07 Kč jdoucím od 8. 11. 2023 do zaplacení. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 5. 2025 č.j. , spisová značka, bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno.6. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 21. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované celkově částku ve výši 32 231,74Kč a žalovaná na tuto smlouvu uhradila 20 741,88 Kč. Mezi týmiž účastníky došlo dne 22. 8. 2019 k uzavření další smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované celkově částku ve výši 21 983Kč a žalovaná na tuto smlouvu uhradila 10 244,01 Kč (prokázáno oběma smlouvami, obraty na účtech, platbami žalované a výpisy z účtu žalované). Žalobkyně je věřitelem pohledávek na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek odstoupením od smlouvy ze dne 1. 2. 2022.7. Po právní stránce zhodnotil soud shora zjištěný skutkový stav následovně. Mezi původními účastníky byly uzavřeny celkem dvě smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalované, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovanou a nahlédl do blíže neoznačených „databází“. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.8. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky,