25 C 205/2025-44 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému byla ve dnech 19. 12. 2020, od 20. 12. 2020 do 21. 12. 2020 a dne 26. 5. 2024 poskytnuta zdravotní péče, za niž byly vystaveny faktury číslo , hodnota, na částky 3 562,68 Kč, 9 567,24 Kč a 2 029,20 Kč. Dne 25. 1. 2021 žalovaný uznal svůj dluh, konkrétně částky uvedené ve fakturách číslo , hodnota, , přičemž mu bylo umožněno splnění prostřednictvím splátkového kalendáře v měsíčních splátkách po 2 500 Kč. Opakovaně svůj dluh uznal dne 26. 5. 2024. Z předmětného dluhu však ničeho neuhradil. Žalovaný nebyl v rozhodném období zdravotně pojištěn, byl povinen zdravotní péči uhradit z vlastních zdrojů, o čemž byl informován a s čímž souhlasil. Jeho totožnost byla ověřena na základě cestovního pasu. Žalovaný podepsal hlášení o ošetření nepojištěného pacienta v rámci , adresa, . Žalovaný osobně převzal faktury, převzetí potvrdil svým podpisem. Ani přes upomínky ze dne 13. 12. 2022 a 27. 8. 2024 žalovaný ničeho žalobkyni nezaplatil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na soudem zjištěné adresy. Protože se nepodařilo zjistit aktuální bydliště žalovaného, jež je cizím státním příslušníkem a nemá v registru obyvatel zapsán platný pobyt, soud mu v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanovil opatrovníka z řad advokátů, s nímž bylo pokračováno v řízení.3. Opatrovník ve svém vyjádření uvedl, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasí. Ohledně uznání dluhu ze dne 26. 5. 2024 a 25. 1. 2021 dodal, že podpisy žalovaného na nich nejsou úředně ověřeny, nelze tak postavit najisto, zda se skutečně jedná o podpis žalovaného. Nelze mít bez pochybnosti ani za prokázané, že osobou, která byla lékařsky ošetřena, byl žalovaný. U pohledávky číslo jedna ve výši 9 567,24 Kč a číslo dva ve výši 3 562,68 Kč vznesl z procesní opatrnosti námitku promlčení. Ze žalobního návrhu rovněž nevyplývá, z kterých skutečností žalobkyně měla najisto postaveno, že žalovaný měl a má bydliště na adrese , adresa, . Nelze rovněž seznat, zda a kdy žalovaný vstoupil do České republiky, respektive do Schengenského prostoru, a kdy z něj vystoupil. Dle jeho názoru není v projednávaném případě dána věcná a místní příslušnost Okresního soudu Plzeň-město. Navrhl proto, aby pro nedostatek podmínky řízení soud řízení zastavil, pro případ, že jej nezastaví, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. U ústního jednání opatrovník žalovaného sdělil, že na vznesené námitce místní a věcné nepříslušnosti dále netrvá.4. Z důkazů provedených v tomto řízení soud zjistil následující skutkový stav. Z hlášení o ošetření nepojištěného pacienta v rámci , adresa, vyplývá, že žalovaný souhlasil s tím, že za veškeré ošetření, které mu bude poskytnuto v rámci ambulantní i hospitalizační péče v , adresa, , mu bude účtována úhrada podle platných předpisů o úhradách zdravotní péče. Žalovaný zároveň souhlasil s pořízením kopie jeho osobního dokladu totožnosti, což pracovníci žalobkyně učinili (hlášení o ošetření nepojištěného pacienta v rámci , adresa, , souhlas pacienta s pořízením kopie dokladů totožnosti a kopie pasu žalovaného číslo , IBAN, ). Za ošetření a výkony dne 19. 12. 2020 žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 3 562,68 Kč, jež byla splatná dne 19. 2. 2021 (faktura – daňový doklad číslo , hodnota, včetně přílohy k faktuře. Tato faktura byla žalovanému zasílána prostřednictvím poštovního přepravce. Žalovaný ji osobně převzal dne 27. 1. 2021. Žalobkyně mu dopisem, který byl k faktuře přiložen, sdělila, že se při kontrole nevyúčtovaných výkonů zjistilo, že mu nebyla za ošetření ze dne 19. 12. 2020 vystavena faktura. Protože nebyl v době ošetření v ČR zdravotně pojištěn, jsou nuceni mu za ošetření zaslat fakturu a žádat o proplacení (dopis žalobkyně ze dne 20. 1. 2021 včetně dodejky). Žalobkyně dále žalovanému za ošetření a výkony ve dnech 20. 12. 2020 až 21. 12. 2020 vyúčtovala částku 9 567,24 Kč splatnou dne 20. 1. 2021 (faktura - daňový doklad číslo , hodnota, ze dne 20. 12. 2020 včetně přílohy k faktuře). Převzetí této faktury žalovaný osobně stvrdil svým podpisem. Za ošetření a výkony ze dne 26. 5. 2024 žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 2 029,20 Kč, jež byla splatná dne 9. 6. 2024 (faktura číslo , hodnota, ze dne 26. 5. 2024 včetně přílohy k faktuře). I tuto fakturu žalovaný osobně převzal, což stvrdil svým podpisem na této faktuře v kolonce převzal. Z ověření platnosti pojištění vyplývá, že žalovaný nebyl v rámci systému veřejného zdravotního pojištění pojištěn ke dni 19. 12. 2020, 20. 12. 2020 ani 26. 5. 2024. Žalovaný dne 25. 1. 2021 uznal co do důvodu a výše dluh za poskytnutou zdravotní péči v celkové výši 13 129,92 Kč vyúčtovaný ve faktuře číslo , hodnota, a , Anonymizováno, , přičemž tuto dlužnou částku se zavázal uhradit v měsíčních splátkách po 2 500 Kč, počínaje měsícem únorem roku 2021, splatných k 28. dni příslušného měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek (uznání dluhu za poskytnuté zdravotní služby z uvedeného dne). Stejný dluh opětovně uznal i dne 26. 5. 2024 (uznání dluhu z 26. 5. 2024). K úhradě dluhu žalobkyně žalovaného vyzvala dopisy ze dne 16. 11. 2022 a 26. 8. 2024, první dopis žalovaný osobně převzal dne 13. 12. 2022, druhý dopis se žalobkyni jako nedoručený vrátil zpět (označené upomínky z uvedených dnů včetně doručenky a vrácené závady). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil.5. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“) pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb neuhrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Protože byly žalovanému s jeho souhlasem poskytnuty lékařské služby, které nebyly hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění, neboť žalovaný nebyl v době léčení pojištěn, žalobkyně žalovanému v souladu s výše citovaným ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách vyúčtovala poskytnutou péči shora specifikovanými fakturami částku v celkové výši 15 159,12 Kč, jež žalovanému v prvním případě zaslala na jím označenou adresu, ve druhém a třetím případě osobně předala. Žalovaný svůj dluh ve výši 13 129,92 Kč (první dvě pohledávky) vůči žalobkyni písemně uznal a zavázal se je splácet pravidelným měsíčními splátkami po 2 500 Kč při ztrátě výhody splátek pro případ nezaplacení sjednaných splátek řádně a včas, čímž došlo k nastolení vyvratitelné právní domněnky existence a trvání dluhu v době uznání v souladu s § 2053 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svůj dluh v celkové výši 15 159,12 Kč žalobkyni zaplatil, ani žalovaný neprokázal, že by dluh v tomto rozsahu jiným způsobem zanikl (důkazní povinnost v tomto směru leží výhradně na žalovaném), byla mu tato povinnost určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.7. K námitkám opatrovníka žalovaného soud uvádí, že je neshledal důvodnými. Opatrovník v nich poukázal na to, že podpisy žalovaného na listinách o uznání dluhu ze dne 26. 5. 2024 a 25. 1. 2021 nejsou úředně ověřeny, nelze tak postavit najisto, že se skutečně jedná o podpis žalovaného. Dodal, že nelze mít dokonce bez pochybností za prokázané ani to, že osobou, která byla lékařsky ošetřena, byl žalovaný. Dodal, že ze žalobního návrhu nevyplývá, ze kterých skutečností žalobkyně najisto zjistila, že měl žalovaný bydliště na adrese , adresa, . Z listin založených ve spise nelze ani seznat, zda a kdy žalovaný vstoupil do České republiky, respektive Schengenského prostoru a kdy z něj vystoupil. Na námitkách ohledně věcné a místní přesné nepříslušnosti opatrovník žalovaného netrval, soud se jimi proto dále nezabýval. Vzhledem k tomu, že z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost úředně ověřit podpis na uznávacím prohlášení, má soud za to, že se opatrovník žalovaného dovolával toho, že se nejedná o pravý podpis žalovaného na těchto listinách. Dle názoru soudu k této námitce opatrovníka nelze přihlédnout. Soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 4. 2018 č.j. 25 Co 58/2018-98, podle něhož pokud se žalovaný prostřednictvím opatrovníka dovolával toho, že se nejedná