28 C 301/2025-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23.6.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 13 474,31 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti , právnická osoba, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného tuto půjčku splácet. Žalobkyně uvedla, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti, kdy žalovaný se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zavázal uhradit částku 13 878 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 457 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 997 Kč a částku 1924 Kč za pojistné za Doplňkové pojištění. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku formou 52 týdenních splátkách po 556 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16.8.2024. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, kdy poslední splátku uhradil dne 9.10.2023. Ke dni 11.3.2024 činila dlužná jistina částku 13 474,31 Kč a dlužný poplatek částku 9 805,81 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil toliko částku 4 056 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně v rámci tohoto řízení požadovala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 474,31 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 182,82 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 782,63 Kč a dále úroků z dlužné jistiny jdoucích od 28.1.2025 do zaplacení a úroků z prodlení jdoucích z dlužné jistiny od téhož data do zaplacení. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani poté, co byl ze strany žalobkyně k jejímu uhrazení upomínán předžalobní upomínkou.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o úvěru dne , datum, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal v souvislosti s jeho poskytnutím uhradit úrok ve výši 7 457 Kč, dále částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 997 Kč. Dále se zavázal uhradit pojistné za doplňkové pojištění ve výši 1 924 Kč. Celkovou částku 28 878 Kč se zavázal uhradit ve 52 týdenních splátkách po 556 Kč měsíčně. ˇÚroková sazba byla sjednána ve výši 86 % p.a. S ohledem na níže uvedené závěry ohledně absolutní neplatnosti této smlouvy již nebylo významné se zabývat blížeji dalšími ujednáními (smlouva). V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků žalovaný uhradil částku 4 056 Kč (přehled úhrad, tvrzení žalobkyně), když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 2. 4. 2025 ( oznámení o postoupení pohledávek), který byl společně s výzvou k plnění ve lhůtě 10-ti dnů od doručení žalovanému odeslán dne 27. 2. 2025. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2025, upomínka byla žalovanému poslána téhož dne ( předžalobní upomínka, podací lístek).5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právní zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. Po posouzení obsahu předmětné smlouvy soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutné nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou a to s ohledem na ujednání o úrocích, kdy sjednaný úrok dle konstantní judikatury musí být přiměřený s tím, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho ujednání sjednání obvyklou, stanovenou zejména k přihlédnutím nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. V daném případě je zřejmé, že úroková sazba byla ve výši 86 % ročně, kdy i při respektování smluvní volnosti účastníků je nutné konstatovat významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Je pravdou, že lze tolerovat u nebankovních institucí vyšší úrokovou sazbu, avšak pokud bylo zjištěno, že dle časové řady ARAD byla nejvyšší kontokorentní sazba v daném období 25,90 % p. a. a sjednaná úroková sazba činila 86 % p. a., pak je nutno dospět k závěru, že sjednaná sazba vysoce překračuje tolerovaný rozdíl. Navíc je zcela jisté s ohledem na formulářový typ smlouvy, že právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému zcela jistě neposkytl, pokud by žalovaný nepřistoupil na jeho podmínky. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že částka 15 000 Kč byla ze strany právního předchůdce žalobkyně žalovanému poskytnuta. Soud taktéž vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím této peněžní částky uhradil částku 4 056 Kč, proto výše obohacení činí částku 10 944 Kč, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 10 944 Kč, přičemž počátek z prodlení určil od 15. 3. 2025 do zaplacení, kdy oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k plnění v desetidenní lhůtě bylo předáno k poštovní přepravě dne 27. 2. 2025 a domněnka doručení tak nastala ke dni 4. 3. 2025 ( § 573 obč. zák.)., lhůta k plnění pak byla stanovena v trvání 10-ti dnů od doručení Co do zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.9. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 30,12 % účelně vynaložených nákladů řízení ( nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku 2 615 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 787,64 Kč.10. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.