35 C 139/2025-54 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, podanou 23. 4. 2025, žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku v částce 25 771,59 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno shora ve výroku rozsudku, a to z titulu nesplaceného kontokorentu a nepovoleného debetu na běžném účtu. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je s účinností od 13. 12. 2024 věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024, kterou uzavřela s původním věřitelem, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „banka“), přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 3. 1. 2025. Banka a žalovaná uzavřely dne 21. 2. 2022 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž bylo sjednáno vedení běžného účtu pro žalovanou. Uvedenou smlouvou bylo dále sjednáno poskytování kontokorentního úvěru k běžnému účtu, na základě smluvního ujednání byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč. Před poskytnutím úvěru provedla banka posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy vycházela z doloženého příjmu ze zaměstnání, z poměrů žalované, které si ověřila v interních i externích úvěrových registrech (BRKI, NRKI, SOLUS) a výpočtem dospěla k závěru, že žalovaná je schopna splácet úvěr ve výši 20 000 Kč splátkou v částce 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná se zavázala, že běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání kontokorentního úvěru, že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaná porušila závazek ze smlouvy zejména tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka využila svého oprávnění a zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru, a debetní zůstatek běžného účtu ve výši 23 971,59 Kč převedla 26. 10. 2023 na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, . Po převedení na zvláštní úvěrový účet banka umožnila žalované jeho splácení a žalovaná dle smlouvy byla povinna z debetního zůstatku platit úrok a poplatky za vedení úvěrového účtu. Dlužná částka ovšem ze strany žalované nebyla splácena, a banka proto využila svého oprávnění a dlužnou částku ke dni 25. 3. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky 26 012,60 Kč. Dlužná jistina je dále úročena úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 29 % ročně, který žalobkyně nárokuje v sazbě 14,75 % ročně. Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny úvěru 23 971,59 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty v částce 1 800 Kč (třikrát poplatek 600 Kč za upomínky) a kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 2 547,23 Kč, vedle toho nárokuje úrok z úvěru ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 26. 3. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 771,59 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž z předložených listin (smlouva o bankovních produktech a službách, všeobecné obchodní podmínky banky, výpis z běžného účtu, dispozice, potvrzení o příjmu, žádost o povolení debetního zůstatku, produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, oznámení o zesplatnění, úrokový lístek banky, sazebník banky, výpis z úvěrového účtu, smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, , potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání a předžalobní výzva k plnění včetně dokladu o odeslání) zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, proti nimž žalovaná, i přes poučení o neúplné apelaci dle ust. § 205a o. s. ř., neuplatnila žádnou obranu.4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že banka řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když vycházela z doloženého příjmu žalované ve výši 22 927 Kč měsíčně a dále z žalovanou potvrzené informace, že žalovaná je rozvedená, nemá žádné vyživovací povinnosti, má pronajaté bydlení a celkové měsíční příjmy domácnosti činí 50 000 Kč. Za těchto podmínek byla žalovaná schopna splácet úvěr ve výši 20 000 Kč s měsíční splátkou 1 000 Kč. Nebyly tak zjištěny důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.5. Nárok žalobkyně je právně důvodný. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o (kontokorentním) úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky v dohodnuté době vyplývá z § 2395 a § 2399 odst. 1 o. z. Mezi bankou a žalovanou byla dále uzavřena smlouva o účtu dle § 2662 o. z. V rámci vypořádání pohledávek a dluhů dle § 2668 o. z. je žalovaná povinna uhradit žalobkyni záporný (debetní) zůstatek na účtu. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, vznikl věřiteli nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a to v zákonné sazbě dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle § 1879 o. z. Soud žalobě vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.6. Protože byla žalobkyně ve věci úspěšná, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 1 032 Kč, odměna za zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 6 420 Kč za tři úkony právní služby po 2 140 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 1 350 Kč za tři úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty.