11 C 99/2025-79 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou tomuto soudu dne 13. 5. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 315 965,31 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 296 733,02 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel dne 2. 11. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru (, Anonymizováno, půjčka) č. , Anonymizováno, _, Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 308 137 Kč, již se žalovaný zavázal splatit včetně příslušenství ve 84 pravidelných měsíčních splátkách, splatných k 20. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl v souladu se smluvním ujednáním stran úročen úrokovou sazbou 10,29 % ročně. Původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Dne 2. 11. 2023 původní věřitel sjednaný úvěr žalovanému poskytl, a to bezhotovostně na jeho bankovní účet číslo , č. účtu, . Žalovaný však své povinnosti neplnil, dostával se do prodlení s úhradou měsíční splátek, proto byl opakovaně upomínán. V upomínce ze dne 10. 10. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého zůstatku úvěru. Žalovaný tak dluží na jistině úvěru částku 296 733,02 Kč a dále na smluvním úroku částku 19 232,29 Kč, jež byly nejpozději splatné dne 10. 10. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. K nařízenému jednání soudu se žalovaný nedostavil ani se z něho neomluvil, soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Soud z listinných důkazů zjistil skutečnosti, které korespondují s tvrzeními žalobkyně. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., dne 2. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 308 137 Kč, který se žalovaný zavázal spolu úrokovou sazbou ve výši 10,29 % ročně zaplatit ve 84 měsíčních splátkách po 5 421 Kč, splatných k 20. dni kalendářního měsíce. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit, činila 431 427,95 Kč. Žalovaný se dále zavázal hradit i sjednané pojistné ve výši 259 Kč měsíčně. Pro porušení povinnosti žalovaného spočívající v nezaplacení dohodnutých splátek či jakéhokoliv dluhu vyplývající z této smlouvy byl původní věřitel oprávněn mimo jiné prohlásit veškeré nebo některé dlužné částky za okamžitě splatné. RPSN činila 10,96 % ročně, první splátka byla splatná dne 20. 11. 2023 (zjištěno z listin-návrh na uzavření smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, “ včetně akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 2. 11. 2023 a informace o spotřebitelském úvěru, doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 2. 11. 2023 a stručná informace o zpracování osobních údajů pro potřeby pojištění). Původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, jak bylo zjištěno z listiny označené jako Doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru – , Anonymizováno, ze dne 2. 11. 2023 obsahující údaje o příjmech (20 721 Kč měsíčně) a výdajích žalovaného (12 313 Kč měsíčně) jako žadatele o úvěr, včetně doložení průměrného příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši 20 721 Kč měsíčně čistého. Skutečnost, že žalovaný byl při uzavření úvěrové smlouvy schopen tuto řádně splácet dokládá také to, že dle výpisu z úvěrového účtu vedeného společností , Anonymizováno, .s. o předmětném úvěru žalovaný tento úvěr řádně splácel minimálně v měsících listopad 2023 až únor 2024. Soud proto považoval prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytovatelem úvěru před uzavřením smlouvy za dostatečné. Žalovaný následně úvěr přestal splácet. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal dne 3. 11. 2023 (výpis z úvěrového účtu). Konečný zůstatek jistiny na úvěrovém účtu žalovaného činil ke dni 30. 9. 2024 částku 296 733,02 Kč, úroky po splatnosti spolu s poplatky po splatnosti částku 19 147,49 Kč (výpis z úvěrového účtu). Dopisem ze dne 10. 10. 2024 původní věřitel oznámil žalovanému okamžitou splatnost úvěru a vyzval ho k úhradě dlužné částky v celkové výši 319 166,52 Kč (označený dopis včetně poštovního podacího archu). Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitele a žalobcem jako postupníkem uzavřené dne 11. 12. 2024 bylo zjištěno postoupení žalované pohledávky na žalobce. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 19. 1. 2025 (výzva k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek splnil.4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., o.z. (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že žalovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z. Žalobkyně se stala v souladu s § 1879 a násl. o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když poskytl žalovanému sjednanou výši úvěru. Žalovaný však svoji povinnost ze smlouvy porušil, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně pak v souladu se smluvními podmínkami zesplatnil celý zůstatek úvěru. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok včetně smluvených poplatků ve sjednané lhůtě vyplývá jak ze smluvních ujednání, tak dále z § 2395 o.z. ve spojení s § 2399 o.z. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku v celkové výši 315 880,51 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 296 733,02 Kč a úroků ve výši 19 147,49 Kč- zde byla žalobní nárok shledán na základě provedených důkazů důvodným v rozsahu nižším o částku 84,80 Kč, ohledně které byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jejíž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žaloby v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu plnění určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 12 639 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění a účast u 2 jednání soudu ve věci) á 9 580 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za 5 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, dále dvakrát jízdné z Prahy do Plzně a zpět za cestu zástupce žalobce ke dvěma jednání soudu osobním automobilem 2x po 1 580 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., náhrada za promeškaný čas 2x 900 Kč za tyto cesty zástupce žalobce celkem za 12 půl hodin po 150 Kč dle § 14 AT. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem žalobci náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 79 322 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. Soud nepřiznal žalobci náhradu za sepis podání ze dne 15. 12. 2025, kterým žalobce na výzvu soudu pouze doplnil svá žalobní tvrzení, která měla být součástí již podané žaloby, a sepis tohoto podání proto nemůže jít k tíži žalovaného.