Okresní soud Plzeň-město 13 C 86/2026-31 – Náklady řízení
Okresní soud Plzeň-město · 26. 8. 2026
Aplikovaná ustanovení
O co šlo
o určení vlastnického práva k vozidlu
Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je žalovaný je vlastníkem motorového vozidla značky , jméno FO, C, Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ , SPZ, . Žaloba je odůvodněna tím, že dne , datum, byla mezi účastníky řízení uzavřena kupní smlouva, kterou žalobkyně coby dosavadní vlastník předmětného motorového vozidla prodala toto motorové vozidlo žalovanému, který se zavázal zajistit zápis změny v registru motorových vozidel, k čemuž jej žalobkyně rovněž zmocnila. Žalobkyně následně zjistila, že zápis změny v registru motorových vozidel žalovaným proveden nebyl a nedošlo k němu ani následně přes tvrzené urgence ze strany žalobkyně. Žalobkyně dále zjistila, že vozidlo bylo provozováno bez STK a městským úřadem , adresa, byla žalobkyni uložena pokuta za spáchání přestupku podle § 83 odst. 1 písm. p) zákona č. 56/2001 Sb., kterého se měla dopustit tím, že dne , datum, provozovala předmětné motorové vozidlo bez technické způsobilosti, neboť platnost technické prohlídky skončila dne , datum, . Pro tyto skutečnosti navrhla žalobkyně, aby byl žalovaný rozsudkem soudu určen jako vlastník předmětného motorového vozidla, neboť toto vozidlo užívá bez možnosti žalobkyně jakýmkoliv způsobem užívání vozidla ovlivnit a pravděpodobně umožňuje jeho užívání třetím osobám.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil svým podáním ze dne , datum, , v němž uvedl, že je od , datum, ve výkonu trestu, a proto nemohl provést zápis změny v registru motorových vozidel týkající se předmětného vozidla. Dále uvedl, že vozidlo bylo svěřeno žalovaným panu , jméno FO, . Ve svém vyjádření žalovaný dále uvedl, že souhlasí s tím, aby vlastnické právo k vozidlu bylo převedeno zpět na žalobkyni coby původního vlastníka a vzdal se práva na vrácení kupní ceny.3. Přípisem soudu ze dne , datum, bylo žalovanému sděleno, že se žalobkyně nedomáhá určení, že je žalobkyně nadále vlastníkem předmětného motorového vozidla, ale naopak určení, že vlastníkem předmětného motorového vozidla je žalovaný a byl vyzván, aby se takto formulovanému žalobnímu nároku vyjádřil, což žalovaný neučinil.4. Žalobkyně ve svém podání ze dne , datum, uvedla, že nesouhlasí s tím, aby byla nadále vlastníkem předmětného motorového vozidla, které prodala jako zdroj náhradních dílů. Uvedla, že rozhodně nechce vůz zpět, a to zvláště za situace, kdy není vyloučeno, že je s ním páchána trestná činnost.5. Svým podáním ze dne , datum, navrhla žalobkyně změnu žaloby, tak aby bylo soudem, určeno, že žalobkyně není vlastníkem předmětného motorového vozidla. Změna žaloby byla připuštěna usnesením ze dne , datum, .6. Účastníci řízení byly soudem vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení ústního jednání zároveň poučeni, že pokud se nevyjádří v tom smyslu, že na projednání věci při ústním jednání trvajícím, rozhodne soud i bez nařízení ústního jednání. Na tuto výzvu k této výzvě se žádný z účastníků řízení nevyjádřil.7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena kupní smlouva, na základě které se žalovaný stal vlastníkem předmětného motorového vozidla. Z předvolání k ústnímu jednání Městskéího úřadu , adresa, ze dne , datum, bylo prokázáno, že vozidlo bylo v lednu 2026 provozováno na pozemních komunikacích bez technické způsobilosti a zároveň, že jako provozovatel vozidla je nadále evidována žalobkyně. Z vyjádření žalovaného pak má soud na nesporné, že žalobkyně není provozovatelem předmětného vozidla, které bylo žalovaným předáno třetí osobě.8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je po připuštění její změny důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně jako vlastník vozidla specifikovaného shora toto prodala na základě kupní smlouvy ze dne , datum, žalovanému, který se tak ke shora uvedenému dni stal jeho novým vlastníkem. Zápis změny vlastníka předmětného vozidla v Centrálním registru vozidel proveden nebyl a vozidlo bylo žalovaným předáno třetí osobě, a to panu , jméno FO, a žalovaný, nacházející se v době vyhlášení tohoto rozsudku ve VTOS nemůže poskytnout žalobkyni potřebnou součinnost ke změně údajů o vlastníku a provozovateli vozidla v Centrálním registru vozidel.9. Soud nejprve v rámci prejudiciální otázky zkoumal, zda je v případně uplatněného nároku žalobce dán naléhavý právní zájem na určení toho, že žalobkyně již není nadále vlastníkem uvedeného osobního vozidla, kdy dospěl k závěru, že tomu tak je, když rozhodnutí zdejšího soudu je nutným předpokladem a podkladem pro následnou žádost žalobkyně o výmaz údajů ohledně žalobce jako vlastníka a provozovatele z registru vozidel s odkazem na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. V této souvislosti soud odkazuje na § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., který ukládá správci údajů povinnost zpracovávat pouze přesné osobní údaje, a je-li to nezbytné, tyto údaje aktualizovat. Pokud je údaj nepřesný, je správce ze zákona povinen bez zbytečného odkladu provést přiměřená opatření, tedy např. blokovat zpracování údajů a následně údaje opravit nebo doplnit, případně zlikvidovat. Podle § 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, je registr seznamem, který vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které zapisují do registru údaje podle § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 56/2001 Sb. a jejich změny, a odpovídají tak za jejich správu. Na základě provedených důkazů pak soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ke dni , datum, došlo k platnému uzavření kupní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2079 a n. občanského zákoníku, a to mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem bylo předmětné vozidlo, přičemž od tohoto data se stal vlastníkem i provozovatelem předmětného vozidla žalovaný. S ohledem na shora uvedené tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když rozsudek zdejšího soudu by měl sloužit jako podklad pro zlikvidování údaje o žalobkyni jako vlastníku a provozovateli předmětného vozidla v registru vozidel. V této souvislosti soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu – viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kdy z odůvodnění předmětného rozsudku mimo jiné vyplývá, že na údaje v registru silničních vozidel vedeného podle zákona č. 56/2001 Sb. se vztahuje rovněž zákon o ochraně osobních údajů, kdy podle § 4 písm. a) daného zákona je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Údaje o vlastníkovi či provozovateli vozidla v registru je podle uvedené definice osobním údajem, neboť subjekt tohoto údaje je z něj přímo identifikovatelný prostřednictvím svého jména. Zákon o ochraně osobních údajů se pak vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní správy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby, a to na veškeré zpracování osobních údajů, a k němuž dochází automatizovaně nebo jinými prostředky.. Postavení daného správního orgánu jako správce osobních údajů se přitom odvíjí od pravomocí svěřených mu zákonem č. 56/2001 Sb. V této souvislosti je pak bezvýznamné, že Ministerstvo dopravy je správcem Centrálního registru silničních vozidel podle § 80 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. Povinnosti a odpovědnost daného správního orgánu za správu osobních údajů podle zákona o ochraně osobních údajů se totiž nemohou odvíjet od toho, kdo zajišťuje chod systému. Na údaje zapisované v registru silničních vozidel se tedy vztahuje kromě zákona č. 56/2001 Sb. rovněž zákon o ochraně osobních údajů. Pokud by bylo argumentováno tím, že zápis změny údajů v registru nelze provést bez splnění podmínek stanovených v § 11 a § 12 zákona č. 56/2001 Sb., to je především doložení příslušných listin k žádosti, pak v této souvislosti soud opětovně odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, který mimo jiné konstatoval, že registr silničních vozidel má pouze evidenční funkci a registrace vozidla, resp. změna údaje o vlastníku vozidla nemá žádné právní následky v oblasti soukromého práva, především práva vlastnického. Je tudíž možné, že vlastníkem silničního vozidla podle předpisu soukromého práva bude osoba odlišná od osoby, která je jako vlastník evidována v registru. Nejvyšší správní soud zároveň připustil, aby změna údajů byla v registru učiněna na žádost skutečného vlastníka vozidla, který v registru evidován není, ale vlastnictví dostatečně prokázal, a to bez ohledu na splnění podmínek stanovených zákonem č. 56/2001 Sb. V takovém případně je pak nutné analogicky připustit, aby byla změna údajů v registru vozidel učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník stále v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není. Takovýto postup je nutné připustit tím spíše s ohledem na to, že osoba v této situaci již zpravidla nebude mít dokumenty požadované zákonem č. 56/2001 Sb. k dispozici, a nemusí mít ani možnost se k nim dostat, jak je tomu právě v daném případě. Lze sice namítnout, že ke zmiňované situaci dojde zpravidla v důsledku porušení primární povinnosti včas požádat o zápis změny údajů v registru, nicméně i v takovýchto případech je nutné zohlednit, že se zde střetávají jednak zájmy na tom, aby údaje v registru odrážely skutečný stav, a ten tak mohl náležitě plnit svou funkci, a jednak skutečnost, že údaje v registru jsou osobními údaji podléhajícímu režimu zákona o ochraně osobních údajů, které mají být v souladu s § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů přesné, tj. rovněž odpovídat skutečnosti. Pokud pak nemá příslušný správní orgán pro zapsání nového vlastníka do registru dostatečné údaje, kdy zákon č. 56/2001 Sb. mu v daném případě nedával možnost jak postupovat, neboť připouští pouze záměnu údaje o předchozím vlastníkovi za údaje o vlastníkovi novém, pak je třeba uvést, že toto nic nemění na povinnosti daného správního orgánu jako správce osobních údajů podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů zpracovávat pouze přesné údaje. Je pak namístě přistoupit k subsidiární aplikaci zákona obecného, tedy zákona o ochraně osobních údajů. Dále soud z opatrnosti uvádí, že pouhou blokací daného údaje v registru by účelu sledovaného zákona o ochraně osobních údajů dosaženo nebylo. Správným postupem s ohledem na shora uvedené se pak jeví, aby příslušný správní orgán přistoupil k subsidiární aplikaci zákona o ochraně osobních údajů a údaj o žalobci jako vlastníkovi předmětného vozidla v registru zlikvidoval, tedy odstranil. Je sice pravda, že stav, kdy v registru vlastník vozidla není evidován vůbec, není žádoucí, nicméně však stejně není ani žádoucí, aby v registru byla evidována jako vlastník vozidla osoba, která vlastníkem prokazatelně není. V takovém případě se totiž údaj v registru dostává do rozporu nejen se skutečným stavem, což jej činí v podstatě zbytečným, ale také se zákonem o ochraně osobních údajů, tedy s právy třetích osob. Z tohoto důvodu je tak namístě upřednostnit stav, kdy v registru není vlastník evidován vůbec.10. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 3, o.s.ř. s přihlédnutím k rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 2638/2025 ze dne , datum, tak, že účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 přiznal soud náhradu v paušální výši , částka, za každý úkon v řízení, tedy ve shodné výši jako je náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4, vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů ve výši , částka, za tři úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., kterými jsou žaloba, replika k vyjádření žalovaného a návrh na změnu žaloby a dále zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Celkem tak náklady řízení činí částku , částka, . Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.