14 C 10/2026-61 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 71 918 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi původním věřitelem (společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, ) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (nárok 1 žaloby), na základě které byly žalované dne 16. 9. 2024 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na její účet. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr dle podmínek smlouvy a to do 30 dní od jeho poskytnutí. Žalovaná však porušila povinnost řádného splácení úvěru a dostala se do prodlení s jeho vrácením. Pohledávku vyplývající ze smlouvy postoupil původní věřitel na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , černá , adresa, , která tuto pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalobkyně požadovala též zaplacení částky 17 900 Kč (nárok 2) z titulu téže úvěrové smlouvy, přičemž tato částka sestávala ze součtu jednotlivých poplatků souvisejících s poskytnutým úvěrem dle nároku 1, a to 600 Kč za poskytnutí úvěru, dále 7 200 Kč jako poplatek za úhradu nákladů původního věřitele spojených se zpracováním žádosti o úvěr, poplatek 700 Kč za administraci prodlení žalované, smluvní pokuty 7 600 Kč dle článku VI. odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru (20 000 Kč) a poplatek 1 800 Kč za odeslané upomínky formou SMS zpráv a písemných výzev k úhradě dluhu. Dále žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi původním věřitelem (společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, ) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (nárok 3 žaloby), na základě které poskytl původní věřitel žalované částku 18 000 Kč na zvolený účet. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr dle podmínek smlouvy a to do 30 dní od jeho poskytnutí. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela a ocitla se v prodlení s vrácením takto poskytnutých peněžních prostředků. Pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy postoupil původní věřitele na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , černá , adresa, , která tuto pohledávku postoupila na žalobkyni. Nárok 4 žaloby byl odůvodněn tím, že žalobkyně v souvislosti s úvěrovou smlouvu specifikovanou u nároku 3 žaloby požadovala zaplacení poplatků v celkové výši 16 018 Kč, sestávající z řádného úroku ve výši 540 Kč, poplatku za zpracování žádosti o úvěr ve výši 6 480 Kč, smluvní pokuty 6 498 Kč dle článku VI. odst. 1 smlouvy, poplatku 700 Kč za prodlení žalované se splácením úvěru a poplatku 1 800 Kč za odeslané SMS upomínky a písemné upomínky žalované.2. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne 5. 2. 2026 s odůvodněním, že není schopna uvést žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalované před sjednáním obou úvěrových smluv, neboť nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti od postupitele pohledávky. Žalobkyně nadále trvala na zaplacení částky 38 000 Kč odpovídající peněžním prostředkům, které byly žalované poskytnuty, a to z titulu bezdůvodného obohacení.3. Usnesením Okresního soudu , adresa, -město ze dne 24. 2. 2026 č.j. 14 C 10/2026-50 bylo řízení částečně zastaveno, a to v rozsahu učiněného částečného zpětvzetí do výše částky 33 918 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 17. 10. 2024 do zaplacení a z částky 18 000 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení.4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 23. 3. 2026 doručeným soudu téhož dne, v němž uvedla, že není bohužel schopna se k žalobě ve stanovené lhůtě vyjádřit, neboť si musí zajistit pomoc odborníka a získat potřebné listiny a požádala za tím účelem o prodloužení lhůty k vyjádření o 30 dní. Této její žádosti bylo vyhověno a žalované byla určena lhůta do 15. 4. 2026 pro vyjádření se k žalobě. Žalovaná však své vyjádření již nijak nedoplnila.5. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila (č.l. 40 p.v.) a žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, pročež se její souhlas s takovým postupem ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.6. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 16. 9. 2024 a dne 3. 10. 2024 s právním předchůdcem žalobkyně dvě úvěrové smlouvy, na jejichž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky v celkové výši celkem 38 000 Kč (a to 20 000 Kč na základě smlouvy č. , hodnota, a 18 000 Kč na základě smlouvy č. , hodnota, ). Žalovaná se ve smlouvě ze dne 16. 9. 2024 zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně také poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 7 200 Kč a úrok 600 Kč nejpozději do 16. 10. 2024. V případě úvěrové smlouvy ze dne 3. 10. 2024 se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit úrok ve výši 540 Kč a poplatek za poskytnutý úvěr ve výši 6 480 Kč do 4. 11. 2024. Úrok byl v obou smlouvách sjednán ve výši 36,5 %, roční procentní sazba nákladů činila 5395,58 %. Dle sdělení banky na č.l. 55 je zřejmé, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na účet č.ú. , č. účtu, , jehož majitelem a disponentem byla žalovaná. Ze stejné zprávy banky vyplývá, že částka 18 000 Kč však na tento účet připsána nebyla, a to ani dne 5. 10. 2024 ani v následujících dnech. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 10. 2025 byla žalovaná zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto sporu je dána jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek (č.l. 22-25).7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.9. Podle § 9 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.10. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Po učiněném zpětvzetí ze strany žalobkyně zůstala předmětem řízení toliko částka 38 000 Kč jako částka, která měla být žalované na základě obou smluv vyplacena na účet, přičemž žalobkyně se této částky domáhala z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně sama k výzvě soudu uvedla, že není schopna doložit žádná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované před sjednáním předmětných smluv a byla si tak vědoma důsledku neplatnosti úvěrových smluv ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebite