14 C 331/2025-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 119 153,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 1. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky formou měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný čerpal celkem částku 321 192 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 268 913,12 Kč, přičemž tato částka byla započtena na úrok, poplatky i jistinu. Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 12. 3. 2025 a vyzvala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 116 597,04 Kč, poplatků za vedení účtu 156 Kč (4x 39 Kč), nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úrok ve výši 12,75 % a úrok z prodlení v zákonné sazbě. Žalobkyně uvedla, jakým způsobem postupovala před sjednáním úvěrové smlouvy ohledně posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet (v podrobnostech soud odkazuje na doplnění žaloby na č.l. 25-28).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, pročež se jeho souhlas dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 15. 1. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč s možností jeho navýšení, který se žalovaný zavázal hradit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Strany se v úvěrové smlouvě dohodly též na hrazení poplatků v případě vynaložení nákladů na upomínání žalovaného (a to v částce 100 Kč za měsíc vymáhání) a taktéž na smluvní pokutě ve výši 500 Kč v případě opožděné splátky a pro případ, že by výše dlužné částky byla nižší než 500 Kč, byla sjednána smluvní pokuta ve výši dlužné částky. Žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpal postupně prostředky v celkové výši 321 192 Kč (přehled čerpání na č.l. 11-16). Z výpisu čerpání vyplývá (č.l. 11-16) je dále patrné, že žalovaný zaplatil celkem , hodnota, splátek úvěru (celkem zaplatil 268 913,12 Kč) a poté přestal úvěr hradit a dostal se do prodlení. Žalobkyně proto dne 12. 3. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky (dopis na č.l. 18). Dne 1. 4. 2025 byla zástupcem žalobkyně zaslána žalovanému předžalobní výzva k plnění, nicméně žalovaný ani poté dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně soudu předložila listiny svědčící o řádném postupu při vyhodnocení schopnosti žalovaného hradit sjednaný úvěr (č.l. 17, 19, 28), když vzala v úvahu jak informace uvedené žalovaným před sjednáním úvěru, tak i výsledky lustrace v dostupných databázích, a dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaného pravidelně splácet sjednanou výši splátky (4 % z úvěrového rámce).4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Strany platně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., žalovaný však přestal řádně splácet úvěr, čímž porušil smlouvu a vznikla mu tak povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky poté, co žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami úvěr zesplatnila. Vedle dlužné jistiny a příslušenství z této jistiny dluží žalovaný žalobkyni výslovně ujednanou smluvní pokutu, kterou si strany v souladu s § 2048 o. z. platně sjednaly, dle stejného ustanovení pak soud posoudil též sjednané náklady na vymáhání a poplatky. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit, a to spolu s příslušenstvím v podobě smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vzniklé náklady řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 767 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 5 900 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), 3 režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyní činí 27 817,50 Kč, a proto byly žalobkyni v této výši přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. I v tomto případě byla lhůta k plnění určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místem plnění byl určen zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř