17 C 244/2025-72 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 140 882 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 11. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 105 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s nominální úrokovou sazbou 83,77 % ročně, a to ve 36 měsíčních splátkách po 9 160 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje červnem 2023. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle článku 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč. Současně vzniklo žalobkyni právo na úhradu náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy ve výši 800 Kč. V důsledku prodlení žalované se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy k datu 18. 2. 2024. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a novou jistinou tak byla částka 116 498,28 Kč. Podle bodu 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Dlužná částka, jejíž úhrady se žalobkyně v řízení domáhá sestává z jistiny ve výši 87 582,28 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy ve výši 998 Kč, částky 800 Kč za náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 51 502 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalované přiznání úroku z úvěru ve výši 83,77 % ročně omezeným ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a zákonných úroků z prodlení. Žalovaná na dlužnou částku uhradila před zesplatněním úvěru částku 59 100 Kč a po zesplatnění částku 31 160 Kč, celkem tak uhradila 90 260 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.3. Z úvěrové smlouvy, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru, splátkového kalendáře ke smlouvě, prohlášení klienta, výpisu z NRKI a SOLUS, karty klienta zjistil soud následující skutečnosti. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 11. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 105 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet ve 36měsíčních splátkách po 9 160 Kč vždy ke každému 15. dni příslušného měsíce. Strany se dohodly na úrokové sazbě 83,77 % ročně. Strany si dále dohodly smluvní pokuty v bodě 6. 1 a 6. 5 smlouvy o úvěru, kterých se domáhá žalobkyně v tomto řízení, tj. smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku a 0,1 % denně z dlužné jistiny ode dne zesplatnění do úplného zaplacení a povinnost žalované nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v případě prodlení s každou splátkou ve výši 200 Kč.4. Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 11. 5. 2023, z výzvy k zaplacení ze dne 15. 1. 2024, 15. 2. 2024, z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 18. 2. 2024 a z předžalobní upomínky z 5. 8. 2025 a z dohody o konsolidaci ze dne 11. 5. 2023 soud zjistil, že úvěr byl žalované vyplacen dne 11. 5. 2023, a to v částce 80 413 Kč na její účet a v částce 24 587 Kč na účet žalobkyně, a to na základě dohody o konsolidaci úvěru, kdy touto částkou byl splacen jiný úvěr žalované u žalobkyně (č. , hodnota, ). Žalovaná byla opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě a z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dosud částku 90 260 Kč.5. Z výpisu z účtu žalované za dobu ledna až dubna 2023 soud zjistil, že žalovaná disponovala s měsíčním čistý příjmem v rozpětí 22 509 Kč až 24 467 Kč.6. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v květnu 2023 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 9,48 % ročně.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 14 740 Kč, která představuje dlužnou jistinu. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., jelikož za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v květnu 2023 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně činila 9,48 % ročně, je ujednání stran o úrokové sazbě 83,77 % ročně nemravné podle § 580 o. z., k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 o. z. Smlouva nebyla uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 105 000 Kč a žalovaná vrátila dosud 90 260 Kč. Žalobě bylo tedy vyhověno pouze v té části, která odpovídá nevrácené jistině, tedy částce 14 740 Kč. Na straně žalované totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., jelikož obdržela plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. je tak povinna toto bezdůvodné obohacení vrátit.14. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy, soud již neposuzoval vztah z pohledu ust. § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť to považuje za nadbytečné, když žalovaná nevyužila možnosti stanovení jiné splatnosti dluhu dle ust. § 87 předmětného zákona.15. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 25. 2. 2024. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Žalobkyně soudu doložila odeslání (doručení) výzvy ze dne 18. 2. 2024 s určením data splatnosti do 10 dnů. Výzva byla žalované za užití ust. § 573 o. z. doručena dne 21. 2. 2024 a ode dne uplynutí 3 dnů, tedy od 25. 2. 2024, je žalovaná v prodlení.16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení sjednaných smluvních pokut a náhrady nákladů spojených s prodlením žalované, neboť tyto nároky žalobkyně se odvíjí od absolutně neplatné smlouvy. Ve zbytku soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu případně je možné vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož úspěšnější žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.18. O lhůtách splatnosti bylo rozhodnuto s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.