17 C 245/2025-74 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 26064,99 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 11. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s nominální úrokovou sazbou 73,96 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 1 341 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje únorem 2023. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut podle článku 6.1 smlouvy ve výši 2 495 Kč. Současně vzniklo žalobkyni právo na úhradu náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy ve výši 2 600 Kč. V důsledku prodlení žalované se splácením došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy k datu 19. 11. 2024. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré nesplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru a novou jistinou tak byla částka 18 579,30 Kč. Podle bodu 6. 5. smlouvy, jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Dlužná částka, jejíž úhrady se žalobkyně v řízení domáhá sestává z jistiny ve výši 16 227,30 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy ve výši 2 495 Kč, částky 2 600 Kč za náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 4 742,99 Kč. Dále se žalobkyně domáhá po žalované přiznání úroku z úvěru ve výši 73,96 % ročně omezeným ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a zákonných úroků z prodlení. Žalovaná na dlužnou částku uhradila před podáním žaloby částku 25 479 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.3. Z úvěrové smlouvy, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru, splátkového kalendáře ke smlouvě, prohlášení klienta, výpisu z NRKI a SOLUS, karty klienta zjistil soud následující skutečnosti. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 11. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet ve 48měsíčních splátkách po 1 341 Kč vždy ke každému 15. dni příslušného měsíce. Strany se dohodly na úrokové sazbě 73,96 % ročně. Strany si dále dohodly smluvní pokuty v bodě 6. 1 a 6. 5 smlouvy o úvěru, kterých se domáhá žalobkyně v tomto řízení, tj. smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku a 0,1 % denně z dlužné jistiny ode dne zesplatnění do úplného zaplacení a povinnost žalované nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v případě prodlení s každou splátkou ve výši 200 Kč.4. Z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 11. 1. 2023, z výzvy k zaplacení ze dne 15. 2. 2024, 15. 2. 2024, 15. 4. 2024, 16. 9. 2024, 15. 10. 2024, 15. 11. 2024, z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 11. 2024 a z předžalobní upomínky z 6. 8. 2025 soud zjistil, že úvěr byl žalované vyplacen dne 11. 1. 2023, a to v částce 18 000 Kč na její účet. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě a z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dosud částku 25 479 Kč.5. Podle systému časových řad ARAD dostupných na www.cnb.cz činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v lednu 2023 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně 9,72 % ročně.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný, a to ani z části. Strany neuzavřely platně smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., jelikož za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v lednu 2023 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně činila 9,72 % ročně, je ujednání stran o úrokové sazbě 73,96 % ročně nemravné podle § 580 o. z., k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 o. z. Je nepochybné, že žalobkyně by smlouvu bez sjednání úroků v uvedené výši 73,96 % p. a. se žalovanou neuzavřela. Smlouva nebyla uzavřena platně a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 18 000 Kč a žalovaná vrátila žalobkyni celou tuto částku, resp. jí uhradila celkem 25 479 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně v tomto případě neobohatila. Soud nemohl neplatnost smlouvy zvrátit ani tím, že by, jak navrhovala žalobkyně, moderoval výši sjednaného úroku, neboť tuto možnost mu zákon nedává. Nelze opominout v tomto kontextu ani tu skutečnost, že žalovaná uhradila žalobkyni o 7 479 Kč více, než-li od žalobkyně skutečně obdržela.13. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy, soud již neposuzoval vztah z pohledu ust. § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť to považuje za nadbytečné.14. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, nebylo možné vyhovět ani nároku na zaplacení sjednaných smluvních pokut a náhrady nákladů spojených s prodlením žalované, neboť tyto nároky žalobkyně se odvíjí od absolutně neplatné smlouvy.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu případně je možné vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož zcela úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.