20 C 296/2025-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 9. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit 11 500 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila žalobkyně tím, že s žalovanou uzavřela prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz dne 8. 11. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy úvěr ve výši 9 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku ve výši 11 700 Kč, a to nejpozději do dne 8. 12. 2024. Žalovaná ke dni splatnosti částku neuhradila. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce poté i písemně vyzvala dle § 142a o. s. ř. žalovanou k úhradě dluhu.2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že obdržela od žalované částku 9 000 Kč, ale smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou z důvodu nemravné výše RPSN a kumulace sankcí v rozporu s dobrými mravy a z důvodu nepřezkoumání úvěruschopnosti. Dále namítala, že úvěr byl sjednán prostředky komunikace na dálku a nebyla dodržena verifikace a nezaměnitelnost smlouvy při připojení elektronického podpisu. Navrhovala hrazení dluhu ve splátkách po 1 000 Kč a př ijednání uvedla, že je schopna hradit maximálně 1 500 Kč – 2 000 Kč.3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni splatit 11 700 Kč do 8. 12. 2024. Žalovaná se dále zavázala žalobkyni zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení s vrácením úvěru a poplatky 520 Kč za první upomínku a 580 Kč za druhou upomínku. Dne 8. 11. 2024 žalobkyně žalované úvěr 9 000 Kč poskytla. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou k plnění ze dne 28. 8. 2025, odeslanou žalované dne 2. 9. 2025 poštou, k úhradě dluhu do tří dnů.4. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považuje za absolutně neplatnou z důvodu její zcela zjevné rozpornosti s dobrými mravy. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou podle ustanovením § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a ujednání o odměně za poskytnutí úvěru ve formě úroku. Je-li věřitelem požadován úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání, s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankou při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Soudu je obecně známo, že průměrná úroková sazba obdobných úvěrů poskytovaných bankami byla v době uzavírání smlouvy 15,21 % ročně (kontokorenty a revolvingové úvěry). V přezkoumávané věci sjednaný úrok činí 365 % ročně a tento úrok je třeba hodnotit jako zcela nemravný. Je zřejmé, že žalobkyně by předmětnou částku žalované nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky ohledně výše úrokové sazby nepřistoupila. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle smluvních stran nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Žalobkyně dále neunesla břemeno tvrzení ohledně toho, jakým způsobem přezkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se s omluvou nedostavila k jednání a nebylo možné jí poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.. Žalobu proto soud posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni byla přiznána pouze částka rovnající se poskytnuté jistině. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatil tuto částku ani po výzvě ze dne 28. 8. 2025, ve které byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 3 dnů, dostal se tak od 9. 9. 2025 do prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení z částky 9 000 Kč v souladu s § 1970 o. z. Ve zbytku soud žalobu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 119,22 Kč. Úspěch žalobkyně činí 71,4 % a úspěch žalované činí 28,6 %. Žalobkyni tedy náleží náhrada 42,8 % nákladů. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 500 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.6. Lhůty k plnění byly stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve splátkách pro úhradu dluhu podle výroku I. rozsudku a ve lhůtě 20 dnů pro náhradu nákladů řízení, a to vzhledem k tomu, že žalovaná doložila, že je v současnosti v pracovní neschopnosti, ve které byla větší část loňského roku. Dále doložila náklady na bydlení 16 140 Kč. Při zohlednění běžných výdajů na stravu a další nezbytné výdaje soud dospěl k závěru, že nelze po žalované požadovat, aby uhradila dlužnou částku ihned a povolil žalované hradit dlužnou částku ve splátkách.