25 C 14/2026-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem částku 32 065,18 Kč spolu s úrokem v celkové kapitalizované výši 9 125,58 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z celkové částky 32 065,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném celkovou částkou 3 361,49 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z celkové částky 32 065,18 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 9. 10. 2017, 20. 7. 2017 a 28. 4. 2017 tři jednotlivé smlouvy o úvěru, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši u první smlouvy 17 000 Kč, u druhé a třetí smlouvy 15 000 Kč, jež žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smluv. Nedílnou součást citovaných smluv tvořily smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Před uzavřením smluv právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnuté úvěry se žalovaný zavázal vrátit u první smlouvy spolu s poplatkem ve výši 12 580 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 380 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 517 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 19. 11. 2018. U druhé a třetí smlouvy se žalovaný zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena u druhé smlouvy na den 30. 8. 2018, u třetí smlouvy na den 8. 6. 2018. Vedle toho se žalovaný u všech tří smluv zavázal hradit poplatek za pojištění v částce 406 Kč. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když sjednané splátky řádně a včas nesplácel, poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 24. 1. 2019, celkem uhradil částku 40 751 Kč (9 251 Kč + 13 004 Kč + 18 496 Kč). Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky u první smlouvy ve výši 15 752 Kč a na dlužném poplatku částky 4 982,90 Kč, u druhé smlouvy ve výši 10 238,87 Kč a na dlužném poplatku částky 3 263,13 Kč a u třetí smlouvy ve výši 6 074,21 Kč a na dlužném poplatku částky 1 935,79 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 se žalobkyně stala věřitelem všech tří uvedených pohledávek, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně touto žalobou nárokovala zaplacení částky v celkové výši 44 552,25 Kč a příslušenství (úroky a úroky z prodlení), které zčásti zkapitalizovala (viz výše). Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel a na další soudem zjištěné adresy. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 9. 10. 2017, 20. 7. 2017 a 28. 4. 2017 tři jednotlivé smlouvy o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěry ve výši 17 000 Kč, 15 000 Kč a 15 000 Kč. První úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 580 Kč (celkem 29 986 Kč i s poplatkem za pojištění ve výši 406 Kč) v pravidelných 58 týdenních splátkách po 517 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 2 380 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 6 800 Kč. Druhý a třetí úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč (celkem 26 506 Kč i s poplatkem za pojištění ve výši 406 Kč) v pravidelných 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 6 000 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby činila 23,72 % ročně, RPSN u první smlouvy 204 %, u druhé a třetí smlouvy 205 %. Nedílnou součást smluv tvořily smluvní podmínky (smlouvy o spotřebitelském úvěru z uvedených dnů, smluvní podmínky, karta zákazníka – žádost o zápůjčku). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný zaplatil poslední splátku dne 24. 1. 2019, celkem uhradil částku 40 751 Kč (9 251 Kč + 13 004 Kč + 18 496 Kč), zbývající část již nedoplatil. Pohledávky za žalovaným byly společností , právnická osoba, postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl odeslán dne 13. 12. 2019, byla tato skutečnost oznámena žalovanému (zmíněný dopis včetně podacího lístku). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 27. 11. 2020 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil.4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. tři jednotlivé smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o. z. věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků u první smlouvy ve výši 17 000 Kč, u druhé a třetí smlouvy ve výši á 15 000 Kč vrátit za 58 týdnů rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové výši u první smlouvy 12 580 Kč, u druhé a třetí smlouvy 11 100 Kč jež představují 74 % zapůjčené jistiny. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byl žalovaný pro případ prodlení povinen hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek či oznámení o zesplatnění. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/