25 C 282/2025-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobci se domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jim částku 132 034 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnili tím, že žalobci, jakožto pronajímatelé, uzavřeli dne 25. 11. 2020 se žalovanou nájemní smlouvu o nájmu nebytových prostor, na jejímž základě přenechali žalované do užívání prostory sloužící k podnikání, umístěné ve , adresa, o celkové podlahové ploše 52,1 m2. Žalobci jsou spoluvlastníky shora označené nemovitosti (žalobce A) v rozsahu ideální 1/6, žalobce A) společně se žalobkyní B) vlastní v SJM 2/6, žalobkyně C) v rozsahu ideálních 3/6). Nájemné včetně služeb bylo původně stanoveno částkou 8 400 Kč měsíčně. Dne 11. 12. 2022 účastníci uzavřeli dodatek č. , hodnota, k této nájemní smlouvě, jimž došlo k navýšení celkové částky nájemného včetně služeb na částku 9 250 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 3. 2023. Od 1. 1. 2023 žalovaný začal nájemné spolu se službami platit bez dohody s pronajímateli čtvrtletně a následně od 1. 1. 2024 nezaplatil na nájemném ničeho. Dne 10. 10. 2024 žalobcům zaplatil nájem za první čtvrtletí roku 2024 a dne 7. 11. 2024 na druhé čtvrtletí roku 2024. Od té doby ničeho dalšího z jeho strany uhrazeno žalobcům nebylo. Dopisem ze dne 13. 6. 2025 žalobci vyzvali žalovaného k úhradě dluhu, na což žalovaný nereagoval, svůj dluh neuhradil. Ke dni 31. 7. 2025 celková dlužná částka na nájemném a službách činí 132 034 Kč (za rok 2024 dluží žalovaná na nájemném za 6 měsíců částku 45 000 Kč, na službách za stejné období částku 22 284 Kč, za rok 2025 na nájemném za 7 měsíců částku 52 500 Kč a na službách za téže období 12 250 Kč). Žalobci proto žalované společně s výzvou doručili i výpověď z nájmu daných prostor. Žalovaná předmět nájmu nevyklidila, předmět nájmu nadále užívá.2. Žalobci u ústního jednání upřesnili své tvrzení ohledně části nároku ve výši 22 284 Kč, kdy uvedli, že tento nárok není požadován z titulu záloh na služby spojené s nájmem předmětných nebytových prostor, nýbrž na základě vyúčtování služeb k nájmu za rok 2024.3. Žalovaná proti vydanému platebnímu rozkazu podala odpor, který odůvodnila tím, že platila nájemné čtvrtletně a nikoliv měsíčně, toto bylo ústně avizováno pronajímateli, ten to akceptoval. Prodlení za pronájem za rok 2024 bylo způsobeno jeho zdravotní indispozicí a s tím související dlouhodobou nepřítomností v pronajímaných kancelářích, což v prvním čtvrtletí roku 2025 pronajímateli sdělil s tím, že doufá v opětovné zprovoznění kanceláře a vše napraví. Zároveň pronajímatele upozornil, že v pronajatých prostorách dlouhodobě nefunguje kabelové připojení, to však vzhledem k jeho dlouhodobé fyzické nepřítomnosti dále neřešil. Ve třetím čtvrtletí roku 2025 se mu podařilo znovu obnovit kancelář, nemohl však dostát svým závazkům ani dané prostory uvolnit. Dle jeho názoru nebyla smlouva o pronájmu zcela naplněna z obou stran, nájemní smlouva s ohledem na odkaz na neplatný zákon č. 116/1990 Sb. není zcela v pořádku, nicméně navrhl smírné řešení v tom směru, že nebude rozporovat obsah a plnění smlouvy, uzná výši pohledávky v plném rozsahu (a to včetně plateb za nevykonávané služby) a žalobci mu poskytnou splátkový kalendář v tom směru, že dokonce měsíce ledna zaplatí 30 % svého dluhu, zbývající část do konce června roku 2026.4. S tímto smírným návrhem žalobci nesouhlasili.5. K ústnímu jednání se žalovaná nedostavila, svoji neúčast neomluvila, ani nepožádala o odročení tohoto jednání. Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.6. Soud z listinných důkazů zjistil skutečnosti, které korespondují s tvrzeními žalobců. Účastníci uzavřeli dne 25. 11. 2020 smlouvu, kterou nazvali smlouva o nájmu nebytových prostor , Anonymizováno, , kterou žalobci, jakožto pronajímatelé, pronajali žalované, jakožto nájemci, prostory sloužící k podnikání , Anonymizováno, shora označené nemovitosti, konkrétně šlo o kancelář č. , hodnota, a 2 včetně společného příslušenství o celkové rozloze 52,1 m². Nájem byl sjednán na dobu neurčitou od 1. 1. 2021. Smlouvu bylo možné vypovědět písemně bez udání důvodu s tříměsíční výpovědní lhůtou. Pro případ nezaplacení nájemného nebo poplatku za poskytované služby ve sjednaném termínu vznikalo pronajímatelům právo vypovědět nájemní smlouvu k prvnímu dni následujícího měsíce. Žalovaná se zavázala hradit nájemné ve výši 6 800 Kč měsíčně a dále na úhradu za služby poskytované v souvislosti s užíváním předmětu nájmu částku 1 600 Kč měsíčně (celkem 8 400 Kč měsíčně), a to vždy do 15. dne běžného měsíce. Tato smlouva byla změněna dodatkem č. 1, který byl uzavřen dne 11. 12. 2022 a jímž došlo k navýšení nájemného na částku 7 500 Kč měsíčně a měsíční úhrady zálohy za služby na částku 1 750 Kč (celkem 9 250 Kč), a to s účinností od 1. 1. 2023 (označená smlouva včetně dodatku č. 1). Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky budovy , Anonymizováno, , stojící na pozemku parc. , adresa, (informace o pozemku). Žalované byli vyúčtovány služby k nájmu za rok 2024 částkou 22 284 Kč (vyúčtování služeb k nájmu za rok 2024 ze dne 28. 5. 2025). Dopisem ze dne 13. 6. 2025 žalobci vypověděli žalované nájem nebytových prostor a vyzvali ji k úhradě dluhu (označený dopis). V řízení, nebylo zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobcům zaplatila.7. Podle ust. § 2302 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně k podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící k podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího k podnikání obecná ustanovení o nájmu.8. Podle ust. § 2303 o. z. je-li s nájmem prostoru sloužícího k podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.9. Podle ust. § 2202 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.10. Podle § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.11. Podle ust. § 2247 odst. 4 o. z. strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhradu případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.12. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena v souladu s ust. § 2302 a násl. o. z. smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (nájemní smlouva), když z okolností případu je zřejmé, že tato smlouva byla uzavřena v souvislosti s podnikáním žalované. Dle shora citovaného ustanovení § 2302 odst. 1 o. z. soud aplikoval obecná ustanovení o nájmu (§ 2202 a násl. o. z.) a dle § 2303 o. z. pak použil obdobně ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu (§ 2235 a násl. o. z.). Byť tuto smlouvu strany označili jako změnu smlouvy o nájmu a odkázali na již neplatný zákon č. 116/1990 Sb., nečiní to ujednání obsažená ve smlouvě neplatnými, neboť smlouvy je vždy nutné posuzovat podle jejich obsahu. Z této smlouvy jednoznačně vyplývá, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu ke shora označeným nebytovým prostorám, ujednali si i výši nájemného a zálohy za služby, které pak byly s účinností od 1. 1. 2023 navýšeny na základě uzavřeného dodatku č. 1 k této nájemní smlouvě. Žalobci splnili svoji povinnost, když umožnili žalované užívat předmět nájmu, žalovaná však svůj závazek ve shora označeném období řádně a včas nesplnila, když nezaplatila na nájemném celkem částku 97 500 Kč (13x 7 500 Kč), na zálohách za rok 2025 částku 12 250 Kč (7x 1 750 Kč) a na vyúčtovaných službách za rok 2024 částku 22 284 Kč, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením § 2217 odst. 1 o. z. a § 2247 odst. 4 o. z.13. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku v celkové výši 132 034 Kč žalobcům zaplatila. I z její obrany vyplývá, že daný dluh nesporuje, toliko poukazovala na důvody, proč dlužnou částku žalobcům dosud neuhradila. Zabývala se i platností smlouvy, navrhovala smírné řešení věci, což však žalobci neakceptovali. Jak již bylo zmíněno výše, dle názoru soudu byla smlouva včetně dodatku uzavřena platně, přičemž žalobci svůj závazek splnili, žalovaná jej porušila. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům danou částku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, mají žalobci v souladu s § 1970 o. z. právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013). Žalobcům byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovan