25 C 289/2025-86 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 790 411,29 Kč spolu s úrokem částečně kapitalizovaným částkou 4 307,08 Kč a 21 221,21 Kč, dále s úrokem ve výši 10,4 % ročně z částky 119 108,48 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 9,2 % ročně z částky 663 550,81 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaným částkami 5 520,83 Kč a 28 870,19 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 121 428,48 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 668 982,81 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .), dne 2. 6. 2023 a dne 9. 2. 2024 dvě jednotlivé smlouvy o úvěru, na jejichž základě původní věřitel žalovanému poskytl v 1. případě úvěr ve výši 700 000 Kč, ve 2. případě úvěr ve výši 121 000 Kč. Žalovaný se zavázal 1. úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 9,2 % ročně, ve 2. případě s úrokem ve výši 10,4 % ročně a se sjednanými poplatky dle sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách. Svoji povinnost však porušil, opakovaně se ocitl v prodlení, proto žalobkyně ke dni 30. 9. 2024 zesplatnila oba zůstatky úvěru. Obě pohledávky za žalovaným byly ze strany původního věřitele postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025, což žalovanému bylo oznámeno dopisem ze dne 11. 3. 2025. V souladu se smluvním ujednáním byl žalovaný povinen zaplatit i smluvní pokutu ve výši 20 % celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Žalobkyně v posuzované věci požadovala zaplacení dlužných jistin ve výši 663 550,81 Kč a 119 108,48 Kč, poplatků ve výši 5 432 Kč a 2 320 Kč, dále požadovala i kapitalizované úvěry v částce 21 221,21 Kč a 4 307,08 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 28 870,19 Kč a 5 520,83 Kč. Současně nárokovala i další běžící příslušenství (viz výrok I. tohoto rozsudku). Ani přes upomínku žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil. Žalobkyně doplnila, jakým způsobem původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného a s jakými konkrétními výsledky, když porovnával zjištěné údaje jak od žalovaného, tak z interních i externích databází a úvěrových registrů, včetně odhadu historických dat z ČSÚ, čímž získal částku disponibilních zdrojů žalovaného, kterou porovnal i měsíčními splátkami, které mu sám s ohledem na uzavřené úvěrové smlouvy uložil. Původní věřitel přihlédl i k podílu na nákladech na bydlení a následně schválil oba úvěry. Pro stručnost soud odkazuje na písemné podání žalobkyně ze dne 5. 2. 2026, v němž je podrobně popsán postup právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti u obou poskytnutých úvěrů.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel a na další soudem zjištěné adresy. Soud s ohledem na neúčast žalovaného, kterou neomluvil ani nežádal o odročení jednání, postupoval v souladu s ust. s § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, dne 2. 6. 2023 a dne 9. 2. 2024 dvě jednotlivé smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti je splácet, v rámci nichž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému v prvním případě úvěr ve výši 700 000 Kč, ve druhém případě úvěr ve výši 121 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu se sjednaným úrokem u první smlouvy 9,2 %, u druhé smlouvy 10,4 % v pravidelných měsíčních splátkách, u první smlouvy v měsíční výši 9 926,25 Kč, splatné k 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25. 7. 2023, u druhé smlouvy měsíční výši 2 066,78 Kč, splatné k 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25. 3. 2024. Žalovaný se zavázal rovněž hradit i úhrady za pojištění a poplatky dle sazebníků původního věřitele. Pro případ porušení povinností žalovaného, mj. v případě prodlení se splněním jakékoliv pohledávky, byl původní věřitel mj. oprávněn prohlásit veškeré dluhy žalovaného za ihned splatné. Celková částka, kterou měl povinnost žalovaný splatit, u prvního úvěru činila částku 1 085 884,52 Kč, u druhého 181 995,98 Kč (označené smlouvy o úvěru, včetně žádosti o úvěr). Původní věřitel před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když vycházel z informací, které žalovaný označil v žádosti o úvěr, potvrzení o příjmu žalovaného i výpisu z účtu žalovaného, provedl kontrolu veřejných databází (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací i kontrolu databáze MVČR, přihlédl i k částce životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částce normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., přičemž výsledek svého zkoumání shrnul ve vyjádření procesu posouzení úvěruschopnosti. Dospěl mimo jiné k maximální měsíční splátce 8 664,81 Kč a 9 237 Kč. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 9. 2. 2024 vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . a jeho čistý příjem za posledních sedm měsíců činil částku 195 384 Kč (průměr činil 27 912 Kč měsíčně). Sám žalovaný v žádosti o úvěr původnímu věřiteli sdělil informace o své majetkové a finanční situaci, výdělkových poměrech. Jeho příjmy i výdaje jsou pak dále patrné z výpisu z běžného účtu za období od 13. 2. 2023 do 9. 6. 2023 (žádosti o úvěr, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti z 19. 12. 2025, tabulky s údaji o žalovaném, představující zjištěný příjem, povolání, příjem domácnosti, stav i druh bydlení, včetně vyživovacích povinností a splátek úvěrů, vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informace o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o příjmu, platební historie a výpisy z běžného účtu žalovaného). Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného a z platební historie vyplývá, jaké částky žalovaný čerpal (dne 2. 6. 2023 částka 513 116,49 Kč a 186 883,51 Kč, dne 9. 2. 2024 částka 121 000 Kč), lze z nich seznat i jednotlivé výdaje či splátky ze strany žalovaného, přičemž z výpisu z úvěrového účtu ze dne 19. 2. 2025 je dále patrné, že zůstatek úvěrového účtu činil částku 130 956,39 Kč (jistina po splatnosti 119 108,48 Kč, zbývající část tvořily poplatky, pojištění a pokuty ve výšši 2 320 Kč a kapitalizované příslušenství ve výši 4 307,08 Kč, 4 969,67 Kč a 251,16 Kč. Z druhého výpisu z účtu z téhož dne soud dále zjistil, že zůstatek činil celkem částku 719 074,21 Kč (jistina 663 550,81 Kč, poplatky, pojištění a pokuty 5 432 Kč, kapitalizované příslušenství 21 221,21 Kč, 27 628,26 Kč a 1 241,93 Kč). Dopisy ze dne 2. 10. 2024 byla tato skutečnost oznámena žalovanému. Původní věřitel oznámil žalovanému zesplatnění obou zůstatků dosud nesplacených úvěrů (zmíněné dopisy včetně podacího lístku). Pohledávky za žalovaným byly ze strany původního věřitele postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 včetně přílohy – seznam postupovaných pohledávek), o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 27. 2. 2025 (označená smlouva o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne včetně podacího lístku). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 3. 6. 2025 (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi původním věřitelem a žalovaným byly platně uzavřeny v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. dvě jednotlivé smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o. z. věřitelem obou pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost ze smluv řádně splnil, když umožnil žalovanému čerpat poskytnuté úvěry. Žalovaný však svoji povinnost ze smluv o úvěru porušil, když poskytnuté úvěry řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně pak v souladu se smluvními podmínkami zesplatnil celý zůstatek úvěrů. Žalovaný ohledně svého závazku neuvedl žádná skutková tvrzení, vznik ani výši nesporoval. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil toliko částku 6 819,84 Kč. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z ust. § 2395 o. z. ve spojení s § 2399 o. z. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalo