28 C 370/2025-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 22. 9. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy právní předchůdce žalobkyně posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou částku splácet. Provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 55 182 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 40 550 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 270 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 18 měsíčních splátkách po 5 844 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 12. 2024. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, kdy po uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do dne podání žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně uvedla, že se rozhodla nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku, kdy požadovala uhrazení dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 293,75 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 231,25 Kč, dále úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 29. 4. 2025 do zaplacení a dále úroku z prodlení z dlužné jistiny od téhož data do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoliv byl k jejímu uhrazení vyzýván i v rámci předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva byla uzavřena za podmínek uvedených v žalobě, kdy RPSN byla uvedena ve výši 135,45 % a roční úroková sazba ve výši 86 %. Ze zákaznické karty vyplynulo, že žalovaného příjem byl zjištěn z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za měsíce duben a květen 2023 ve výši 26 609 Kč, odhadované výdaje byly uvedeny ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl taktéž zařazen do pojistného programu, což ztvrdil podpisem dne 23. 6. 2023. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný neuhradil ničeho, kdy žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek, kdy žalovaný byl informován o postoupení pohledávky dopisem ze dne 28. 4. 2025, ve kterém byl vyzýván k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 10-ti dnů od doručení výzvy, který mu byl odeslán dne 22.5.2025, jak vyplynulo z podacího lístku. Předžalobní výzvou ze dne 29.7.2025 opětovně vyzývala žalobkyně žalovaného k plnění.5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právní zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části. Po posouzení obsahu předmětné smlouvy soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutné nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, a to s ohledem na ujednání o úrocích, kdy sjednaný úrok dle konstantní judikatury musí být přiměřený s tím, že nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho ujednání sjednání obvyklou, stanovenou zejména k přihlédnutím nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. V daném případě je zřejmé, že úroková sazba, která byla uvedena ve výši 86 % ročně, kdy i při respektování smluvní volnosti účastníků je nutné konstatovat významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Je pravdou, že lze tolerovat u nebankovních institucí vyšší úrokovou sazbu, avšak pokud bylo zjištěno, že dle časové řady ARAD byla nejvyšší kontokorentní sazba v daném období 25,74 % p. a. a sjednaná úroková sazba činila 86 % p. a., pak je nutno dospět k závěru, že sjednaná sazba vysoce překračuje tolerovaný rozdíl. Navíc je zcela jisté s ohledem na formulářový typ smlouvy, že právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému zcela jistě neposkytl, pokud by žalovaný nepřistoupil na jeho podmínky. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že částka 50 000 Kč byla ze strany právního předchůdce žalobkyně žalovanému poskytnuta, přičemž žalovaný neuhradil ničeho, když žalovaný netvrdil opak. Výše bezdůvodného obohacení tak činí 50 000 Kč, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 50 000 Kč, přičemž počátek z prodlení určil od 7.6.2025 do zaplacení, kdy oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k plnění v desetidenní lhůtě bylo předáno k poštovní přepravě dne 22.5.2025 a fikce doručení tak nastala ke dni 27.5.2025 ( § 573 obč. zák.). Co do zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.9. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 65 % účelně vynaložených nákladů řízení ( nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 700 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala 4 904 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 3 188 Kč.10. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.