28 C 378/2025-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 9. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 12 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne , datum, Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr v původní výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 18. 2. 2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, do uvedeného data splatnosti však poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, kdy žalovaná se ve smlouvě dále zavázala k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 2 400 Kč. Žalobkyně uvedla, že předmětná částka byla poskytnuta převodem na účet žalované, z něhož byla provedena ověřovací platba ve výši 1 Kč. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky, a to i formou předžalobní upomínky, avšak neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin má soud za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovanou byla smlouva o úvěru, kdy tvrzené skutečnosti v žalobě byly prokázány touto smlouvou. Ze smlouvy dále vyplynulo, že úroková sazba byla sjednána ve výši 1 % denně, RPSN byla uvedena ve výši 2535%. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že na účet č. , č. účtu, byla poukázána částka 10 000 Kč, kdy za sdělení společnosti Raiifeisenbank soud zjistil, že se jedná o účet žalované, kdy bylo současně prokázáno, že tato částka na účet žalované poukázána byla. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do tří dnů od doručení této výzvy. Upomínka byla odeslána dne 2. 9. 2025 s lhůtou k plnění v trvání 3 dnů.5. Žalobkyně byla soudem písemně vyzývána k dotvrzení skutečností a označení důkazů ve vztahu k prokázání splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., žalobkyně však nedotvrdila ničeho.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2016 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Žalobkyně v řízení neprokázala, že řádným (výše uvedeným) způsobem prověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že je nutné posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou10. S ohledem na shora uvedené závěry dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, požadavek žalobkyně je nutné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 Občanského zákoníku. Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně žalované částku 10 000 Kč poskytla v hotovosti na její účet s tím, že soud vychází z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná v souvislosti se zapůjčením těchto peněžních prostředků neuhradila ničeho, když bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. Soud tedy požadavku žalobkyně vyhověl co do částky 10 000 Kč s tím, že žalovaná se nezaplacením této částky dostala do prodlení, proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 Občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 9. 9. 2025, kdy k výzva k úhradě byla doručena v souladu s ust. § 573 obč. zák. dne 5. 9. 2025 a po uplynutí tří dnů se stala pohledávka splatnou. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, co do zbytku byla žaloba zamítnuta.11. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 54,4 % účelně vynaložených nákladů řízení ( nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z . Celková částka nákladů by tak představovala částku 3 885,50 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 2 113,71 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.12. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.