30 C 75/2025-78 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku v částce 11 211,69 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno shora ve výroku rozsudku, a to z titulu nesplaceného kontokorentu a nepovoleného debetu na běžném účtu. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je s účinností od 19. 9. 2024 věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterou uzavřela s původním věřitelem, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „banka“), přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 8. 10. 2024. Banka a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž bylo sjednáno vedení běžného účtu pro žalovaného. Uvedenou smlouvou bylo dále sjednáno poskytování kontokorentního úvěru k běžnému účtu, na základě smluvního ujednání byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 7 000 Kč. Před poskytnutím úvěru provedla banka posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházela z doloženého příjmu ze zaměstnání, z poměrů žalované, které si ověřila v interních i externích úvěrových registrech (BRKI, NRKI, SOLUS) a výpočtem dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splácet úvěr kontokorent. Žalovaný se zavázal, že běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání kontokorentního úvěru, že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný porušil závazek ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka využila svého oprávnění a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru, a debetní zůstatek běžného účtu ve výši 9 411,69 Kč převedla 28. 8. 2023 na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, . Po převedení na zvláštní úvěrový účet banka umožnila žalovanému jeho splácení a žalovaný dle smlouvy byl povinen z debetního zůstatku platit úrok a poplatky za vedení úvěrového účtu. Dlužná částka ovšem ze strany žalovaného nebyla splácena, a banka proto využila svého oprávnění a dlužnou částku ke dni 24. 1. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 11 304,49 Kč. Dlužná jistina je dále úročena úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 14,75 % ročně, který žalobkyně nárokuje. Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny úvěru 9 411,69 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty v částce 1 800 Kč (třikrát poplatek 600 Kč za upomínky) a kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 909,80 Kč, vedle toho nárokuje úrok z úvěru ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 25. 1. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 211,69 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě předžalobní výzvou k plnění.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přičemž z předložených listin (smlouva o bankovních produktech a službách, dispozice, všeobecné obchodní podmínky banky, produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, oznámení o zesplatnění, úrokový lístek banky, sazebník banky, výpis z úvěrového účtu, smlouva o postoupení pohledávek včetně příloha č. 1, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky žalovanému vč. dokladu o odeslání, žádost o úvěr ze dne , datum, , potvrzení o výši příjmů ze dne 11. 5. 2021, náhled do registru, vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnost, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, platební historie) zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně, proti nimž žalovaný, i přes poučení o neúplné apelaci podle § 205a o. s. ř., neuplatnil žádnou obranu.4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že banka řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když vycházela z toho, že žalovaný byl od 1. 9. 2019 na dobu neurčitou zaměstnán jako operátor lisovny ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , že výše průměrného čistého přijmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila 17 589 Kč, že výše hrubého příjmu žalovaného za posledních 12 měsíců činila 261 752 Kč, že výše čistého přijmu žalovaného za posledních 12 měsíců činila 209 748 Kč, že ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, že žalovaný nebyl ve zkušení době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru a že žalovaný neměl vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalovaný v žádosti o úvěr zároveň uvedl měsíční příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 561,00 Kč. Nebyly zjištěny důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.5. Nárok žalobkyně je právně důvodný. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o (kontokorentním) úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky v dohodnuté době vyplývá z § 2395 a § 2399 odst. 1 o. z. Mezi bankou a žalovaným byla dále uzavřena smlouva o účtu podle § 2662 o. z. V rámci vypořádání pohledávek a dluhů podle § 2668 o. z. je žalovaný povinen uhradit žalobkyni záporný (debetní) zůstatek na účtu. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, vznikl věřiteli nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a to v zákonné sazbě podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení podle § 1879 o. z. Soud žalobě vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.6. Protože byla žalobkyně ve věci úspěšná, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši , částka, za tři úkony právní služby po , částka, a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši , částka, za tři úkony po, Anonymizováno, , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty.7. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 211,69 Kč sestávající se z částky 2x 300 Kč za úkony právní služby do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva) a 300 Kč za úkon právní služby po 1. 1. 2025 (návrh ve věci samé) realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 273 Kč. Náhrada za doplnění žaloby ze dne 10. 4. 2025 nebyla žalobkyni přiznána, neboť tento úkon nebyl soudem posouzen jako účelně vynaložený s ohledem na fakt, že v něm uvedené skutečnosti mohly být obsaženy již v samotné žalobě, čehož si žalobkyně musí být vědoma s ohledem na množství žalob, které podává.