31 C 2/2026-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 3.11.2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 52 941,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 52 941,02 Kč od 1.9.2025 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, , jméno FO, p. l. c. (dříve , Anonymizováno, , jméno FO, p. l. c.) se sídlem ST-, Anonymizováno, , Anonymizováno, , 120 , jméno FO, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, 1027, , Anonymizováno, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, ., tedy žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 28.4.2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 52 941,02Kč, který měl být splacen nejpozději dne 31.8.2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel uzavřel smlouvu o úvěru prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na který se žalovaný nejprve zaregistroval, po dokončení registrace zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, když po prověření schopností žalovaného úvěr splácet, byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, na kterou žalovaný načerpal 52 941,02 Kč se splatností dne 31.8.2025. Úvěruschopnost žalovaného ověřil původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, dále pak lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzýván upomínkou ze dne 11.9.2025. Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí 52 941,02 Kč splatných dne 31.8.2025. Žalobkyně uvedla pro případ, že by soud dospěl k závěru, že není možné přiznat žalobkyni její nárok z titulu smlouvy o úvěru, aby byl tento nárok posouzen z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení s tím, že navrhla, aby soud dotázal , právnická osoba, na majitele a disponenta účtu č. , č. účtu, k datu uzavření smlouvy, tedy ke dni 28.4.2025. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 11.9.2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě měl být žalovanému původním věřitelem společností Ferratum , jméno FO, p. l. c. poskytnut úvěr až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč, když žalovaný se zavázal tento úvěr splácet spolu s úrokovou sazbou 146,949 % ročně. RPSN pak představovala 299,98 %, celkem se žalovaný zavázal uhradit původními věřiteli částku 6 859,08Kč. Z faktury VS , var. symbol, vystavené původním věřitelem má soud za zjištěné, že aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti, tedy k 31.8.2025 představovala 24 091,99Kč, celková dlužná částka pak 53 222,84 Kč. Z výzvy ze dne 11.9.2025, ve spojení s podacím lístkem ze dne 15.9.2025, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení s dodatkem ze dne 18.11.2021 a se seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně. Dále soudu byla předložena ze strany žalobkyně tabulka s blíže nespecifikovanými výběry a platbami, z níž soud nemohl učinit žádná skutková zjištění. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 26.1.2026 má soud za prokázané, že majitelem a jediným disponentem osobního účtu č. , č. účtu, byl ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tedy ke dni 28.4.2025, žalovaný.5. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Z předložených listin by mohlo být dovozeno, že mezi účastníky byla uzavřena prostřednictvím webových stránek původního věřitele smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěrový rámec v částce 35 000 Kč, když v této smlouvě byl uveden účet, na který měl být úvěr čerpán. Žalobkyně rovněž tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované. V daném případě pak není zřejmé, zda a jakým způsobem původní věřitel ověřil a posoudil úvěruschopnost žalované dle ustanovení § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, kdy žalobkyně pouze tvrdila, že nahlédla do veřejně dostupných registrů a žádné jiné důkazy k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , publikovaný v Právních rozhledech č. 21/2018 na s. 757, při absenci tvrzení a důkazů na straně žalobkyně soud vychází z toho, že původní věřitel uvedenou povinnost nesplnil a na smlouvu o úvěru tak dopadá sankce absolutní neplatnosti (k otázce absolutní neplatnosti srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance).6. V daném případě pokud dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná, pak by měl nárok žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. S ohledem na provedené dokazování nemá soud za prokázané, že by žalovaný od původního věřitele jakoukoliv částku načerpal. Soudu byla předložena jakási tabulka zřejmě plateb či výběrů blíže nespecifikovaná ze strany žalobkyně, když k důkazu soud provedl rovněž dotaz na , právnická osoba, ., z něhož zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu uvedeným v úvěrové smlouvě, a to účtu č. , č. účtu, byl ke dni uzavření smlouvy žalovaný, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by na tento účet žalobkyně jakékoliv plnění poskytla, když k prokázání tohoto tvrzení nebyly označeny ani žádné důkazy. Nebylo prokázáno, jakým způsobem měla být částka ze strany žalovaného čerpána, když soud poukazuje i na skutečnost, že výše úvěrového limitu byla ve smlouvě ve výši 35 000 Kč, ze strany žalobkyně je pak požadována částka 52 941,02 Kč, kdy soudu není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně k této částce dospěla, co tato částka vlastně představuje. S ohledem na listiny předložené žalobkyní soudu nezbylo nic jiného, než žalobu zamítnout tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno. Soud dále uvádí, že aktivní legitimaci žalobkyně má v daném případě za zjištěnou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když je to žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný a měl by právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu soud nemá za prokázané, že by žalovanému náklady řízení vznikly, a proto rozhodl tak, že toto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.