Okresní soud Plzeň-město 34 C 79/2026-22 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 900 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být splacen , datum, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 400 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Jelikož byl v prodlení s úhradou pěti splátek, celková výše této sankce činí 2 500 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne , datum, , žalovaný jej neuhradil, a proto žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzvala žalovaného k jeho úhradě.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud vzal za prokázané, že účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru, v níž se zavázali na straně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr do výše 22 000 Kč a na straně žalovaného úvěr vrátit do 70 dní ode dne jeho čerpání, tj. do , datum, , společně s úrokem ve výši 8 400 Kč, a to v pěti měsíčních splátkách po 4 800 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru si strany sjednaly jednak smluvní pokutu za prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky úvěru ve výši 500 Kč a jednak smluvní úroky z prodlení za prvních 90 dní od splatnosti poslední splátky úvěru ve výši 0,5 % z nezaplacené jistiny úvěru denně (tj. 182,5 % ročně) a od 91. dne ve výši 0,02 % z nezaplacené jistiny denně (tj. 7,3 % ročně). Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč dne , datum, . Dne , datum, vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou.4. Uzavření smlouvy je prokázáno písemnou smlouvou o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, na č. l. 11, z níž je zřejmé, že ji žalovaný uzavíral v právním postavení podnikatele, neboť je na ní v záhlaví uvedeno jeho IČO a sídlo. Smlouva také předpokládá živnostenské oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce (čl. 2.1 smlouvy). Závazek k poskytnutí úvěru a jeho vrácení je sjednán v čl. 2.3 a čl. 2.4 smlouvy, výše úvěru, lhůta splatnosti, výše poplatku za poskytnutí úvěru, smluvní pokuta a smluvní úrok z prodlení je ujednán v čl. 8.1 a 8.2.1 smlouvy. Poskytnutí úvěru je prokázáno potvrzením o provedené platbě na č. l. 17. Učinění předžalobní upomínky je prokázáno dopisem z , datum, na č. l. 18, jeho odeslání podacím lístkem na č. l. 19.5. Po právní stránce soud vyšel z § 2395 o. z., neboť žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Oba účastníci jednali v právním postavení podnikatelů dle § 420 odst. 1 o. z., žalobkyně podle § 421 odst. 1 o. z. a žalovaný podle § 421 odst. 2 o. z. Pro posouzení, zda člověk jedná v právním styku v postavení spotřebitele je podstatné nejenom to, zda právně jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti, nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, a současně, že právně jedná s podnikatelem, nýbrž i to, jak se jeho jednání jeví navenek. Z dosavadní judikatury – vzniklé zejména z potřeby rozlišení občanských závazkových vztahů a tzv. relativních obchodů ve smyslu § 261 odst. 1 obch. zák. – lze převzít nejen požadavek, aby závazkový vztah mezi podnikateli se týkal podnikatelské činnosti stran, ale i to, aby tato skutečnost byla zřejmá navenek s přihlédnutím ke všem okolnostem v době vzniku posuzovaného vztahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 30 Odo 843/2005 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008, v nichž mimochodem Nejvyšší soud na právní postavení osoby jako podnikatele usuzuje už toliko z toho, že ve smlouvě uvedl své identifikační číslo osoby a daňové identifikační číslo), byť § 419 o. z. na rozdíl od § 261 odst. 1 obch. zák. požadavek přihlédnutí ke všem okolnostem při vzniku závazkového vztahu výslovně nestanovuje. Je tomu tak proto, že podle § 555 odst. 1 o. z. a § 556 odst. 1 věty první o. z. se právní jednání posuzuje podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. V souzené věci je smlouva pojmenována jako smlouva o podnikatelském úvěru. Žalovaný je na ní označen svým IČO a místem podnikání. Účel úvěru je označen za podnikatelský a řada ustanovení reguluje povinnosti žalovaného při podnikání, žalovaný se žalobkyni při kontraktaci prokázal mimo jiné svým živnostenským listem. Z toho důvodu pro závěr, že žalovaný v právním vztahu vystupoval jako podnikatel svědčí vyvratitelná právní domněnka stanovená v § 421 odst. 2 o. z., jíž žalovaný nezpochybnil.7. Žalovaný byl podle smlouvy povinen vrátit jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč, poplatek za jeho poskytnutí ve výši 8 400 Kč, jenž soud považuje za úrok, neboť materiálně vzato jde o odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru a nikoli o kompenzaci povinnosti k udržování disponibilních zdrojů, z nichž by úvěr mohl být čerpán (ani žádné jiné povinnosti nesouvisející s odměnou za poskytnutí úvěru) a smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč ujednanou v souladu s § 2048 věty první o. z., neboť ze skutkových zjištění je zřejmé, že se žalovaný ocitl v prodlení se všemi pěti splátkami úvěru, spolu tedy 22 900 Kč.8. Jelikož poplatek je podle své povahy správně úrokovým příslušenstvím jistiny úvěru, nelze jej v souzeném případě dále úročit zákonným úrokem z prodlení, neboť § 1806 o. z. umožňuje placení úroků z úroků pouze v případech, kdy to bylo ujednáno, což se v souzeném případě nestalo, a nejde ani o pohledávku z protiprávního činu. Žalobkyně má proto právo pouze na úrokové příslušenství z jistiny úvěru, tj. z částky 12 000 Kč. Právním titulem úroku z prodlení není zákon, ale smlouva, v níž si strany výši úrokového příslušenství pro případ prodlení ujednaly. Právní kvalifikace úroku z prodlení v žalobě je dle názoru soudu tudíž nesprávná. Za dobu prvních 90 dnů prodlení, tj. od , datum, do , datum, , měla žalobkyně právo na úrok v sazbě 182,5 % ročně; jelikož požadovala pouze v sazbě 14,75 % ročně, soud její žalobní návrh nepřekročil a přisoudil jí za toto období úrok z prodlení v sazbě 14,75 % ročně. Od , datum, si strany sjednaly úrok ve výši 0,02 % z jistiny úvěru denně, tj. 7,3 % ročně, a z toho důvodu soud přisoudil úrokové příslušenství od , datum, do budoucna jen v tomto rozsahu a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení nad sazbu 7,3 % ročně žalobu zamítl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal převážně procesně úspěšné žalobkyně náhradu 100 % nákladů řízení, neboť úspěch žalovaného byl pouze bagatelní. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 916 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 900 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.10. Lhůty k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť důvody pro rozložení žalovaného plnění do splátek dle části věty za středníkem posledně zmíněného ustanovení žalovaný neosvědčil ani písemně v odporu ani na jednání, k němuž se nedostavil.