36 C 378/2025-56 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutu 6 680 Kč a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 26. 7. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla 20 000 Kč. Ty byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, . Za půjčení peněz měl žalovaný hradit úrok 40 % měsíčně, doba splatnosti nebyla sjednána. Žalovaný se zavázal hradit vždy nejpozději k 15. dni měsíce úrok přirostlý za uplynulé období. Žalovaný se s plněním dostal do prodlení, opakovaně byl o platby upomínán. V upomínce ze dne 18. 11. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a byl vyzván k jeho úhradě. Smluvní pokuta ve výši 6 680 Kč je odůvodněna zněním odst. 4.2. písm. c) uzavřené smlouvy, kde byla sjednaná v sazbě 0,1% denně z částky, se kterou je dlužník v prodlení, kapitalizována byla do data odeslání předžalobní výzvy. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 19. 10. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy jeho souhlas předpokládal.4. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že byla uzavřena smlouva o úvěru mezi , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, kdy se věřitel zavázal poskytnout úvěr do úvěrového limitu 20 000 Kč bez určení účelu převodem na účet žalovaného, úvěr měl být poskytnut 26. 7. 2024 na dobu neurčitou. Úroková sazba je sjednána na 40% měsíčně Kč, RPSN 5765,81%. Úvěrovaný měl hradit každý měsíc nejpozději do 15. dne úrok přirostlý za uplynulé období. Dále byla sjednána v článku 4.2.c) smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Banka žalovaného v přípisu ze dne 20. 1. 2026 potvrdila přijetí částky 20 000 Kč dne 26. 7. 2024. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzýván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 19. 10. 2025, která byla dle podacího archu dne 21. 10. 2025 podána k poštovní přepravě, k úhradě do 3 dnů.5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochozenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonům a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Po konfrontaci skutkových tvrzení, obsahu listin založených v soudním spise s právní úpravu soud dospěl k závěru, že na uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným je třeba nahlížet jako na neplatné právní jednání, z něhož nevznikly účinky, o kterých smlouva o úvěru hovořila. Soud má za prokázané tolik, že žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč, z nichž žalovaný neuhradil ničeho. Neplatnost právního jednání byla shledána z toho důvodu, že žalovanému na základě smlouvy měla vzniknout povinnost zaplatit za poskytnutí finanční částky 20 000 Kč každý měsíc 8 000 Kč (uvedená úroková sazba 40 % měsíčně). Tato částka je naprosto nepřiměřená k úrokové sazbě, za kterou byly v červenci 2024 poskytovány běžné spotřebitelské úvěry (kdy se jednalo o sazbu maximálně do 10 % ročně). Na danou úrokovou sazbu nelze pohlížet jinak, než jako na nepřiměřenou, která v žádném případě nemůže podléhat soudní ochraně. Jedná se o smlouvu formulářovou, do které zcela evidentně neměl žalovaný možnost žádným způsobem zasáhnout. Smlouva sama o sobě už tímto způsobem vykazuje značnou nerovnováhu práv a povinností mezi smluvními subjekty.9. Soud tedy uzavírá, že z kontextu uzavření smlouvy a z jejího obsahu považuje tuto smlouvu za neplatnou, jejíž neplatnost je umocněna dalšími sankčními ujednáními o poplatcích a smluvních pokutách. Soud tedy pohlíží na poskytnutí finančních prostředků ve výši 20 000 Kč jako na platbu, ke které žalovaný neměl žádný právní nárok (plnění z neplatného právního jednání), na jeho straně tedy vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč, když tato částka byla žalobkyni přiznána, a to včetně úroku z prodlení v sazbě 11,5 % ročně z této částky jdoucím od 28. 10. 2025 do zaplacení, neboť z obsahu spisu se podává, že žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou k úhradě ze dne 21. 10. 2025 do tří dnů, přičemž tato byla ve smyslu § 573 o. z. žalovanému doručena 3. pracovní den, tedy 24. 10. 2025 a do 3 dnů měl povinnost bezdůvodné obohacení vrátit, tedy do 27. 10. 2025, jelikož tak neučinil, dostal se tedy od 28. 10. 2025 do prodlení s plněním svého dluhu. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považoval poměr úspěchu a neúspěchu u každého z účastníků s přihlédnutím i k požadovanému příslušenství téměř za totožný, proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.