39 C 103/2026-23 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 11 800 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému , datum, na základě smlouvy o úvěru číslo , hodnota, úvěr ve výši 10 000 Kč. Ten měl být zaplacen nejpozději do , datum, spolu s kapitalizovaným, smluvním úrokem 1 800 Kč, sazba úroku byla sjednána na 1 % denně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Tam si žalovaný vybral dostupné parametry a dobu splatnosti. V registračním formuláři uvedl své osobní údaje, včetně telefonního čísla, emailové adresy, seznámil se s obsahem smlouvy i dalšími smluvními podmínkami, potvrdil, že si smlouvu přečetl a s obsahem souhlasí. K ověření totožnosti se zavázal uhradit ze svého bankovního účtu 1 Kč. Pro identifikaci plateb bylo dohodnuto používání variabilního symbolu, který odpovídá číslu smlouvy. Poté, co žalobkyně přijala platbu, zaslala žalovanému unikátní SMS kód, který ten vložil do příslušného formulářového pole. Částka 10 000 Kč byla převedena na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný ale ničeho neuhradil.2. Platební rozkaz ve věci vydán nebyl pro spotřebitelský charakter sporu a nedostatek skutkových tvrzení žalobkyně, žalovaný se k jednání nedostavil, v žalobě se nevyjádřil.3. Právní zástupce žalobkyně se podáním ze dne , datum, z jednání soudu omluvil. Zároveň vzal žalobu zpět co do částky 1 800 Kč a úroku z prodlení do 20. 4. 2026 s tím, že nadále požaduje nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Soud tedy v této části s odkazem na ustanovení § 96 odst. 1 a 2 řízení v této části zastavil.4. Skutková tvrzení žalobkyně byla prokazována listinnými důkazy. Ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo uvedeno, že žalovanému je poskytován bezúčelový jednorázový úvěr 10 000 Kč převodem na bankovní účet. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla stanovena 15 dnů, celková částka k úhradě 11 800 Kč, kdy úroková sazba byla uvedena 1,2 % denně po celou dobu trvání smlouvy, RPSN 5 512 %. Pojištění ani jiná doplňková služba nebyly sjednány. Stejné informace jsou uvedeny ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, . Zde žalovaný uvedl jméno a příjmení, rodné číslo, adresu trvalého pobytu, číslo občanského průkazu, telefonní číslo, emailovou adresu, uvedl také bankovní spojení. Bylo sjednáno, že je poskytován bezúčelový úvěr 10 000 Kč do , datum, , tedy na 15 dní při úrokové sazbě 1,2 % denně, RPSN 5 512 %. Smlouva byla podepsána unikátním SMS kódem , datum, ve , Anonymizováno, . Dokladem o provedené platbě je potvrzení společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, .. To, že na účet žalovaného bylo odesláno 10 000 Kč, toto bylo ověřeno i výpisem z , právnická osoba, . za měsíc srpen 2025. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně. Další důkazy žalobkyně nenavrhla, byť byla vyzvána předložení důkazů o tom, že byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet.5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.7. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.10. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.11. Soud má za prokázané to, že na žalovaný převzal od žalobkyně 10 000 Kč dne , datum, . Nicméně smlouva tak, jak byla uzavřena, je považována za neplatné právní jednání, neboť žalobkyně prvotně nedostála své povinnosti řádně prověřit příjmy a výdaje žalovaného, aby měla podklad pro odborné posouzení, zda je tento schopen poskytnuté finanční prostředky splácet. Proto bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 10 000 Kč se úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Úrok z prodlení byl přiznán od data následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění, tedy od 2 4. 2026 uvedené v předžalobní výzvě. Nutno podotknout, že po částečném zpětvzetí žaloby se právě těchto částek žalobkyně domáhala.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná byla ve věci převážně úspěšná (posuzováno optikou částečného zpětvzetí žaloby), a to v rozsahu 84,70%. Má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 69,40%, tedy 1 954 Kč (3 úkony právní služby po 400 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b advokátního tarifu, DPH 21%, soudní poplatek 1 000 Kč – poníženo na 69,40%).13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.