16 C 187/2021-28 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru [číslo] údajně uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovaným formou komunikace na dálku, na jejímž základě měl předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] za poplatek [částka], jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit ve lhůtě splatnosti do [datum]. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil, neboť na dluh neuhradil žalobci ničeho. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené jistiny úvěru s poplatkem a příslušenstvím v uvedené výši. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. 3. Soud v projednávané věci rozhodoval podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci řízení neměli proti tomuto postupu soudu námitky. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru [číslo] ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. Žalobcem předložená formulářová smlouva nebyla žalovaným vlastoručně ani elektronicky vůbec podepsána. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. 5. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovaným, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Z žalobcem předložených listin vyplynulo, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými výdaji žalovaného, a tato skutečnost sama o sobě vylučuje řádné odborné posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr vrátit. 6. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka [částka] byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet ani že by se žalovaný na úkor žalobce neoprávněně obohatil. Z žalobcem předloženého výpisu z běžného účtu neznámého majitele, do kterého bylo viditelně zasahováno a text byl začerněn, pouze vyplývá, že z účtu neoznačeného majitele byla dne [datum] odepsána částka [částka]. Z žalobcem předložených listin nelze zjistit, zda vůbec ani kdy byla tvrzená částka [částka] skutečně připsána na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohl nakládat. Žalobce žádný důkaz o připsání této částky žalovanému na jeho účet nepředložil ani jej neoznačil. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém zbývajícím rozsahu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.