20 C 111/2021-27 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené prostředky komunikace na dálku tak, že žalovaný se zaregistroval na stránkách žalobkyně [webová adresa], zadal své údaje a zaslal kopii občanského průkazu a výpis z účtu, akceptoval text smlouvy, poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] částku [částka] dne [datum]. Žalovaný měl poskytnuté prostředky společně s poplatkem [částka] vrátit nejpozději dne [datum], ale ničeho neuhradil. Žalobkyně v žalobě uvedla, že prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jím poskytnutých údajů a lustrací v dostupných databázích. Žalobkyně nyní po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu [částka], poplatek za poskytnutí úvěru [částka], smluvní pokutu [částka] (0,1 % denně z jistiny od [datum] do [datum]), kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] (úrok z prodlení 8,25 % ročně z jistiny od [datum] do [datum]) a úrok z prodlení z jistiny ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na účet. č. [bankovní účet] obdržel dne [datum] částku [částka] z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. 4. Na základě provedených důkazů soud nevzal za prokázané, že by žalovaný s žalobkyní uzavřel tvrzenou smlouvu o úvěru. Zároveň nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby a nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátil. 5. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, neboť nebyl prokázán žádný projev vůle žalovaného, který by svědčil o uzavření takové smlouvy. Na předložené smlouvě o délce 17 stran není podpis žalovaného, jen strojově uvedené jméno a SMS kód, přičemž pouze z těchto informací není patrné, jakým způsobem a jakou osobou byl kód zadán, a zda tedy skutečně projev vůle učinil žalovaný. Na tom nic nemění ani to, že žalobkyně disponuje kopiemi dokladů totožnosti žalovaného, neboť to nesvědčí o projevu vůle k uzavření konkrétní smlouvy. Nebylo tedy prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření písemné smlouvy o úvěru, přičemž z předložených důkazů ani není zřejmé konkludentní uzavření takové smlouvy (pokud by se např. obě strany podle smlouvy chovaly). Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní o této rozhodné skutečnosti, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na to, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy, nemohl soud žalobkyni přiznat plnění z ní vyplývající. 6. Bylo pak prokázáno, že žalobkyně dne [datum] poukázala žalovanému částku [částka] na jeho účet a taková platba bez existující smlouvy představuje plnění bez právního důvodu, tj. bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Nebylo přitom tvrzeno ani prokázáno vrácení této částky, proto soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení uvedené částky ve výroku I. tohoto rozsudku. Současně soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené částky, a to ve výši 8,25 % ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť přestože výše úroku prodlení určená podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je vyšší než žalobkyní požadovaná, nemohl soud překročit žalobní návrh a přiznat žalobkyni vyšší než jí požadovaný úrok z prodlení. Soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení od [datum], tj. ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení poskytnutých peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení někdy předtím (žalobkyně předložila vyhotovenou výzvu, ale nepředložila doklad o doručení či alespoň odeslání zásilky). Žalovaný se tedy o povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení dozvěděl až s doručením žaloby (fikcí) dne [datum] a od následujícího dne je v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevráceným bezdůvodným obohacením ve výši požadované v žalobě, neboť nelze přiznat nároky založené smlouvou, jejíž uzavření nebylo prokázáno. Zároveň soud zamítl také úrok z prodlení požadovaný z částky bezdůvodného obohacení za dobu přede dnem [datum], neboť až tohoto dne se žalovaný dostal do prodlení. 7. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva, pokud by byla platně uzavřena, by byla zřejmě neplatná také z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a zcela zjevně nepřiměřených úroků. Žalobkyně předložila listiny, ze kterých vyplývá zkoumání úvěruschopnosti, ale nelze z nich mít za to, že by zjištěné informace žalobkyně řádně posoudila (např. příchozí platby na účtu žalovaného za měsíc měly činit [částka] a odchozí platby [částka], tedy žalovaný má velký příjem, ale také velké výdaje, které nejsou nijak blíže objasněny, a v žalobě uvedený výpis z účtu není přiložen; dále je zřejmé, že žalovaný již má jinou půjčku). Pokud pak jde o nepřiměřené úroky, tak ve smlouvě sice u jistiny [částka] není sjednán úrok, ale jako„ cena peněz“ je uveden poplatek [částka] za pouhých 14 dní splatnosti úvěru, což pak představuje RPSN ve výši neuvěřitelných 18 228 %. Takové podmínky společně se sjednanými smluvními pokutami a s absencí skutečného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení pokut a úroků z relativně malé poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. 8. O nákladech řízení soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl v souladu podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na skutečnost, že oba účastníci byli v řízení úspěšní v obdobném rozsahu.