20 C 185/2021-23 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný byl dne [datum] umístěn do policejní cely v budově Územního odboru KŘP Msk v Bruntále na ulici [ulice a číslo], kde způsobil škodu na vybavení cely tím, že odmontoval kliku kovových dveří, poškodil kovovou výplň dveří, vytrhl hovorové zařízení ze zdi a vydlabal omítku kolem ukotvení okenních mříží. V důsledku uvedeného jednání vznikla žalobkyni škoda, kterou svépomocí opravila a vyčíslila ve výši [částka]. Žalovaný ani přes výzvu k zaplacení ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu. Na tomto podkladě přijal následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl dne [datum] umístěn v budově žalobkyně na adrese [adresa], a to v cele [číslo]. V 10:14 hodin začal žalovaný vybuřovat a ničit zařízení cely, až musel být v cele spoután. Později se žalovaný účastnil vazebního zasedání a po návratu pokračoval v ničení zařízení cely. V cele žalovaný odmontoval kliku kovových dveří, poškodil kovovou výplň dveří, vytrhl hovorové zařízení ze zdi a vydlabal omítku kolem ukotvení okenních mříží. Způsobenou škodu žalobkyně vyčíslila částkou [částka], kterou tvoří náklady na nákup materiálu, a to [částka] za barvu a [částka] za sádru, přičemž opravy žalobkyně provedla svépomocí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě škody dopisem ze dne [datum], který doručovala na adresu trvalého pobytu žalovaného, ale zásilka se vrátila jako nedoručená. Nebylo prokázáno, že by žalovaný požadovanou částku zaplatil. 3. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný svým aktivním úmyslným jednáním, kterým poškodil zařízení cely, zasáhl do absolutního práva žalobkyně ve smyslu § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť porušil právo vlastnické právo žalobkyně působící vůči všem subjektům a porušil obecnou povinnost nepoškozovat cizí majetek. Způsobenou škodu je žalovaný povinen nahradit podle § 2894 odst. 1 o. z. Pokud jde o výši způsobené škody, tak žalobkyně se domáhá toliko náhrady materiálu, jehož nákup prokázala, nikoli též náhrady práce. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni právo na zaplacení způsobené škody. Žalobkyně se pak domáhala též úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až ode dne následujícího po vyhlášení rozsudku. Takto požadované právo na úrok z prodlení soud žalobkyni také přiznal, neboť žalovaný byl v době vyhlášení rozsudku již v prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 4. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za dva úkony (předžalobní výzva a podání žaloby) ve výši [částka] za jeden úkon podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 5. Soud dále rozhodl o přechodu poplatkové povinnosti na žalovaného podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně je v řízení osvobozena od soudních poplatků a soud jejímu návrhu vyhověl. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši [částka] podle položky 1 písm. a) Sazebníku poplatků.