9 C 21/2021-20 — Okresní soud v Přerově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje v části [částka] žalovanou neuhrazený úvěr, který jí byl bezhotovostně poskytnut společností [právnická osoba] (dále také jen„ původní věřitelka“), a to na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum]. V části [částka] představuje v úvěrové smlouvě sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ze součtu těchto částek [částka] za období od [datum] do zaplacení s tím, že splatnost závazku měla být sjednána do [datum]. Pohledávka včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena. 2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně i její zástupce svou neúčast u jednání omluvili, a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud vycházel při posouzení věci z listin připojených k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Tvrzená pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti [právnická osoba], na žalobkyni. Soud ovšem nemá za prokázané, že by mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, případně k uzavření jakékoli jiné smlouvy, jejímž předmětem by měla být povinnost žalovaného uhradit společnosti [právnická osoba], částku [částka] Smlouva o úvěru číslo B0002906202882249, z níž tvrdí žalobkyně uzavření svého závazku, totiž je podepsána pouze původní věřitelkou, a není vůbec zřejmý projev vůle žalované k uzavření takovéto smlouvy. Soud má za prokázané, že zmiňovaná společnosti poskytla bezhotostně převodem z bankovního účtu dne [datum] částku [částka] na vrub žalované. Předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou téhož dne byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně nikterak netvrdila a neprokázala svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Soud předně zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně je pro toto soudní řízení dána, neboť žalobkyně se dle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala právní nástupkyní původní věřitelky. 9. V projednávaném případě měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena mezi společností [právnická osoba], a žalovanou smlouva o úvěru prostřednictvím služeb elektronických komunikací. V našem právním řádu obecně platí zásada bezformálnosti projevu, která je úzce spjata se zásadou autonomie vůle. Znamená to, že subjekt práva má subjektivní právo zvolit si, v jaké formě učiní projev vůle, pokud pro konkrétní případ zákon nestanoví jinak. Občanský zákoník jednoznačně stanoví, že písemná forma je zachována, je-li právní jednání učiněno elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která právní jednání učinila. Prostředky k určení osoby, která právní jednání učinila, nabízí právní řád v zákoně č. 227/2000 Sb. Těmito prostředky jsou elektronický podpis, zaručený elektronický podpis, elektronická značka a časové razítko. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovaný právní jednání učinil elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení jednající osoby, a takové jednání opatřil svým elektronickým podpisem. Z předložených důkazů pak ani v souhrnu nelze usuzovat na to, že právě žalovaný projevil vůli uzavřít s původní věřitelkou smlouvu o úvěru tak, jak je v žalobě tvrzeno. Soud má tedy za to, že nedošlo k zachování písemné formy právního jednání. 10. Jelikož pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma, zabýval se soud dále tím, zda došlo k jejímu uzavření jinou formu. Dospěl přitom k tomu, že z provedených důkazů takový závěr učinit nelze, neboť žalobkyní předložené listinné důkazy dokládají pouze úkony ze strany společnosti [právnická osoba], konkrétně podpis listiny označené jako smlouva o úvěru. Jakékoli úkony ze strany žalované pak prokázány nebyly. Z provedeného dokazování tedy nevyplynuly takové skutečnosti, z nichž by bylo možno jednoznačně učinit závěr o tom, že žalovaná jakoukoli formou projevila vůli žalobkyní shora zmiňovanou smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba], uzavřít. 11. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru (ani jiné smlouvy, v níž by se žalovaná zavázala vůči původní věřitelce k úhradě částky [částka] a poplatku v uvedené výši), soud zkoumal, zdali nárok žalobkyně nelze posoudit jako bezdůvodné obohacení. V tomto případě soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta částka [částka] a proto soud této části žaloby vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zzbývající části soud žalobu zamítl. 12. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě z částky [částka]. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne [datum]. Podle fikce dojití podle § 573 o. z. třetím dnem po odeslání předžalobní výzvy ze dne [datum]) jí byla doručena předžalobní výzva prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a splatnost této pohledávky z bezdůvodného obohacení nastala [datum]. Žalovaná je tedy v prodlení od [datum]. 13. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy z větší části neúspěšná žalobkyně by neměla právo na náhradu nákladů řízení, a žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.