11 C 227/2021-21 — Okresní soud v Přerově

Žalobce [celé jméno žalobce] se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] a doplněnou v podáních doručených soudu dne [datum], [datum] a [datum] domáhal, aby soud zrušil jeho povinnost přispívat na výživu zletilého syna [celé jméno žalovaného] částkou [částka] měsíčně. Žalobu odůvodnil tím, že tato vyživovací povinnost byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 31. 10. 2012, č. j. 0 Nc 257/2012-16, přičemž žalovaný byl v době rozhodnutí soudu žákem základní školy. Dle zjištění žalobce však již žalovaný ukončil své vzdělávání na střední škole. Podáním učiněným do protokolu při jednání soudu ve věci dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět v části, ve které požadoval zrušení své vyživovací povinnosti k žalovanému za dobu od [datum] do [datum] s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu žalovaného v měsíci září 2021. Soud proto v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobce řízení v této části zastavil podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. rozhodnutím v bodě I. výroku rozsudku Žalovaný [celé jméno žalovaného] v písemném vyjádření doručeném soudu dne [datum], uznal nárok žalobce na zrušení výživného s účinností od [datum]. Soud podle ust. § 153a odst. 1, odst. 2 o. s. ř. rozhodl vůči žalovanému rozsudkem pro uznání, když nejde o věc, v níž by nebylo možné uzavřít smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Nárok žalobce vůči žalovanému vyplývá z ust. § 911 občanského zákoníku, podle něhož lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy se procesně převážně úspěšný žalobce práva na náhradu nákladů řízení vzdal.