12 C 84/2022-23 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení z titulu elektronicky uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], na základě které měly být žalované původní věřitelkou, spol. [právnická osoba], poskytnuty na bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši [částka], které měla žalovaná společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] vrátit původní věřitelce nejpozději do [datum]. 3. Žalovaná se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce svoji neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka převedla na žalobkyni pohledávku za žalovanou. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalovaná podepsala či jinak vyjádřila svoji vůli být vázána obsahem listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na předmětné listině je uveden toliko vlastnoruční podpis jednatele původní věřitelky a dále strojově čitelná informace o tom, že žalovaná měla danou listinu podepsat elektronicky v systému původní věřitelky na internetových stránkách [webová adresa]. Ačkoliv žalobkyně v žalobě popsala, jakým způsobem měla žalovaná elektronicky (dálkově) podepsat smlouvu o úvěru, nedoložila k takto tvrzené skutečnosti žádné důkazní prostředky vyjma shora uvedené listiny, která ovšem není způsobilá tuto spornou skutečnost prokázat. Žalobkyně neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků ve výši [částka] na účet žalované. Listina předložená žalobkyní označená jako„ Potvrzení o odeslání finančních prostředků“ je vygenerovaná původní věřitelkou a jako taková má povahu spíše žalobního tvrzení, nežli listiny s relevantní důkazní hodnotou. Na tomto místě soud připomíná, že civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou, která je úzce spojena s procesní odpovědností (zá výsledek sporu) tvrdit všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a na jejich podporu označovat důkazy. V posuzovaném případě sice žalobkyně tvrdila, že peněžní prostředky byly původní věřitelkou odeslány na účet žalované, žádný z žalobkyní předložených důkazů však tuto skutečnost neprokazuje a žalobkyně k této sporné skutečnosti přitom neoznačila žádné další důkazy. S ohledem na již zmíněnou projednací zásadu soud není povinen (a ani oprávněn) vlastní vyšetřovací činností (např. učinění dotazu na banku žalované stran poskytnutí peněžních prostředků) nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně, jelikož by tím mohl porušit zásadu rovného procesního postavení účastníků řízení. 5. Z hlediska právního posouzení dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které podle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), postoupila žalobou uplatněný nárok na žalobkyni. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., jelikož nebylo prokázáno, že by žalovaná jakkoliv projevila vůli být vázána obsahem tvrzené smlouvy. Soud poté na zjištěný skutkový stav nemohl aplikovat ani ustanovení § 2991 a násl. o. z. upravující bezdůvodné obohacení, jelikož žalobkyně neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků žalované. 6. S ohledem na shora uvedené soud pro neunesení důkazního břemene žalobu v celém rozsah zamítl, neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru ani poskytnutí peněžních prostředků žalované. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě, že by soud nemohl žalobě v celém rozsahu vyhovět, byla před jednáním vyzvána k doplnění tvrzení či důkazů, resp. aby jí k tomu byla u jednání poskytnuta přiměřená lhůta. K tomu soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10). 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, dle obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly.