14 C 234/2021-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně učinila v návrhu na zahájení řízení předmětem řízení peněžitý nárok vůči žalovanému, a to na zaplacení částky 2 565 Kč, představující žalovaným žalobkyni neuhrazené televizní poplatky (ve výši 135 Kč/měsíc) za červenec 2018 – prosinec 2019 a za srpen 2020 (19 měsíců x 135 Kč). Vedle toho se žalobkyně domáhala po žalovaném i zaplacení příslušenství (v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 517,31 Kč) každého z žalobou nárokovaných neuhrazených televizních poplatků, tedy vždy z částky 135 Kč, a to vždy od 16. dne toho kterého měsíce, za který byl žalobkyní ten který televizní poplatek nárokován, a to vždy až do dne [datum]. 2. Následně bylo pro úhrady žalovaného na žalobou uplatněnou pohledávku, realizované po podání žaloby, řízení pro částečné zpětvzetí žaloby usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 1. 2022, č.j. 14 C 234/2021-19 zastaveno, a to co do části žalobou uplatněné jistiny v částce 400 Kč. Předmětem řízení pak zůstal žalobní požadavek žalobkyně snížený na částku 2 165 Kč s přísl. (ve formě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 517,31 Kč). 3. Následně byli oba účastníci usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 3. 2022, č.j. 14 C 234/2021-23 vyzváni, aby se do 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž to s doložkou, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno zásilkou adresovanou do jeho vlastních rukou fikcí na adrese jeho trvalého bydliště dne [datum] a žalobkyni zprávou adresovanou do vlastních rukou do datové schránky jejího zástupce dne [datum]. Žalovaný a ani žalobkyně se na výzvu v daném usnesení ve stanovené lhůtě (a ani do vydání tohoto rozsudku) nevyjádřili, proto soud předpokládá, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání oba účastníci také souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Soud pak ve věci rozhodl na základě listinných důkazů (a celého obsahu spisu), přičemž na tomto podkladu vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Žalovaný je počínaje měsícem listopad 2010 veden na podkladě své přihlášky jako poplatník televizního poplatku v Evidenci poplatníků televizního poplatku žalobkyně. Zároveň nebylo provedeným dokazováním prokázáno, že by žalovaný žalobkyni (s výjimkou plateb 200 Kč dne [datum] a 200 Kč dne [datum]) něčeho uhradil na televizní poplatky za ty měsíce, jak jsou uvedeny v bodu 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Přitom k úhradě televizních poplatků za tyto měsíce byl žalovaný žalobkyní v dodatečné lhůtě vyzván výzvou žalobkyně ze dne [datum] (došlé do faktické dispozice žalovaného v místě jeho trvalého bydliště, kde se dostala do faktické dispozice žalovaného zanecháním výzvy držitele poštovní licence k jejímu možnému vyzvednutí dne [datum] a za současného uložení této zásilky u daného držitele poštovní licence...). 5. Podle § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 měsíční výše televizního poplatku činí od [datum] 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. Na základě shora popsaných zjištění, resp. závěru o skutkovém stavu věci, soud uzavírá, že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku podle § 3 a dle § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. tak byl tento povinen hradit v zákonem stanovené lhůtě splatnosti (15. dne toho kterého měsíce) za ten který měsíc, ve kterém byl poplatníkem tohoto poplatku. Podle § 6 zák. č. 348/2005 Sb. činila výše poplatku v období, které je předmětem žaloby, 135 Kč měsíčně. Za řízení nebylo tvrzeno a ani prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil (do plateb realizovaných jím po podání žaloby v této věci a ve výši celkem 400 Kč a pro které již bylo řízení částečně zastaveno) něčeho na televizní poplatky za žalobou vymezené období, kdy za tyto měsíce proto žalovanému (po částečné úhradě ve výši 400 Kč) vznikla a trvá povinnost na televizních poplatcích zaplatit žalobkyni celkem částku 2 165 Kč (19 x 135 Kč – 2 x 200 Kč). Žalobkyně žalovaného k úhradě tohoto dluhu (před jeho ponížením o částky 2 x 200 Kč) zároveň před podáním žaloby v této věci vyzvala v dodatečné a přiměřené lhůtě výzvou ve smyslu § 10 z.č. 348/2005 Sb. 7. Soud proto uzavřel, že žaloba je stále (v rozsahu po jejím částečném zpětvzetí) ohledně jistiny ve výši 2 165 Kč důvodná a proto jí v této části vyhověl. Jde-li o nárokované příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení s úhradou jednotlivých televizních poplatků (za všech 19 měsíců specifikovaných v bodu 1. odůvodnění tohoto rozsudku), které žalobkyně kapitalizovala k [datum] částkou 517,31 Kč, pak i v této části je žaloba důvodná. Žalobkyně má totiž nárok na zákonný úrok z prodlení s úhradou každého z v daném období žalovaným dlužených televizních poplatků (v té době za všech daných 19 měsíců) na základě § 1968 a 1970 z.č. 89/2012 Sb. a skutečnosti, že splatnost každého z předmětných televizních poplatků nastala k 15. dni daného měsíce (za který má být poplatek hrazen). S úhradou každého z uplatněných televizních poplatků tak žalovaný byl počínaje 16. dnem toho kterého měsíce, za který je televizní poplatek nárokován, a tedy i v prodlení a žalobkyni (za současného naplnění podmínek plynoucích z § 10 z.č. 348/2005 Sb.) proto náleží právo i na zákonný úrok z prodlení do dne [datum], kdy ještě nebyl uhrazen žádný z nich. V této výši se jej žalobkyně také domáhala, vypočetla jej, a správně kapitalizovala částkou 517,31 Kč za dobu prodlení s úhradou všech žalobou nárokovaných televizních poplatků do [datum]. Proto soud žalobě vyhověl i ohledně nárokovaného příslušenství uplatněné pohledávky. 8. O náhradě nákladů řízení bylo soudem s ohledem na plný úspěch žalobkyně rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 větou druhou o.s.ř. a soud podle těchto žalobkyni přiznal proti žalovanému plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených žalobkyní k uplatnění jejího práva u soudu. Za takové náklady řízení na straně žalobkyně pak soud posoudil náklady žalobkyně na soudní poplatek ve výši 400 Kč, na paušální náhradu výdajů žalobkyně spojených s 2„ úkony“ po 100 Kč spojených na straně žalobkyně s předžalobní upomínkou a podáním žaloby (2 x 100 Kč), a na paušální náhradu výdajů žalobkyně spojených s jedním„ úkonem“ po 300 Kč a spojeným na straně žalobkyně s částečným zpětvzetím žaloby, a na které by žalobkyni příslušelo právo i v případě, že by nebyla právně zastoupena (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s §§ 1 a 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.). V té souvislosti třeba dodat, že náklady žalobkyně (podávající se z obsahu spisu) a vynaložené žalobkyní na zastoupení advokátem v této věci, nepovažuje soud za náklady vynaložené žalobkyní k účelnému uplatnění jejího práva u soudu. To pak soud uzavírá s oporou v závěrech obsažených v i v této věci aplikovatelných nálezech Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, popř. ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2933/15. Podle názoru soudu šlo v těchto Ústavním soudem ČR řešených věcech o skutkově srovnatelné spory, jako i v nyní řešené věci, a i v ní tak dle názoru soudu platí, že při její právní i skutkové jednoduchosti a i typovosti (a do jisté míry i s ohledem na zvláštní právní postavení žalobkyně) žalobkyně měla a mohla pro účelné uplatnění svého práva u soudu volit využití svých zaměstnanců v jejím právním útvaru. Vyplnit žalobu formulářového typu (bez absence zvláštních okolností případu, jako v této věci) a i vzít ji částečně zpět pro dílčí plnění po podání žaloby je totiž bezpochyby schopna i osoba s nižším než vysokoškolským právnickým vzděláním. Využití právních služeb advokáta tak v daném případě není dle názoru soudu účelné (z pohledu vzniku nákladů žalobkyně vynaložených k uplatnění jejího práva u soudu), když ani v této věci nejde o skutkově či právně složitý spor, ale naopak o typovou věc spadající do gesce žalobkyně k jeho řešení personálně dostatečně vybavené. Na druhou stranu nelze ale z pohledu spravedlivého rozhodnutí o náhradě nákladů řízení přehlédnout, že žalobkyni (i kdyby nebyla zastoupena) by vznikly (i bez zastoupení advokátem) hotové náklady spojené s uvedenými 3mi„ úkony“, které ve věci k uplatnění svého práva u soudu učinila, a soud jí proto proti žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení částku 500 Kč dle výše vyložené argumentace a dle §§ 1 a 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. + 400 Kč na náhradě za soudní poplatek. 9. Pro úplnost soud k aplikaci § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 o