16 C 248/2022-26 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 6.455,40 Kč s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaná žalobci na základě datem a číslem neoznačené„ smlouvy o úvěru“ uzavřené formou komunikace na dálku, na jejímž základě měl právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) poskytnout žalované dne [datum] částku 5.000 Kč jako„ spotřebitelský úvěr podle § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a podle z. [číslo] Sb.“, jež se žalovaná zavázala věřiteli vrátit ve lhůtě splatnosti do [datum]. Žalovaná smluvené povinnosti nesplnila, neboť na dluh právnímu předchůdci ani žalobci ničeho neuhradila. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nevrácené částky ve výši 6.455,40 Kč s příslušenstvím. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila. 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. ani platnou písemnou smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění. Žalobcem předložená formulářová smlouva„ o spotřebitelském úvěru uzavřená podle § 2390 (o zápůjčce) o.z.“ nebyla žalovanou vlastoručně ani elektronicky vůbec podepsána. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel s žalovanou elektronickými prostředky komunikace na dálku spornou smlouvu o tvrzeném obsahu. Smlouva o úvěru nebo o zápůjčce mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. Za zmínku ještě stojí, že předchůdce žalobce je takovým odborníkem a profesionálem v oblasti poskytování finančních prostředků licencovaným ČNB (§ 9 zák. č. 257/2016 Sb.), že (podle obsahu sporné smlouvy) zjevně nechápe rozdíly mezi smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o.z. (jež je smlouvou reálnou, kdy smlouva je platně uzavřena až faktickým zaplacením dohodnuté částky) a smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. a oba právní instituty zaměňuje nebo směšuje dohromady. Je zarážející, že ČNB takovým„ odborníkům v oblasti úvěrování“ vůbec poskytla licenci. 4. I v případě, že by byla smlouva řádně podepsána žalovanou, byla by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr nebo zápůjčku žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. 5. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka 5.000 Kč byla žalované skutečně připsána na její účet, ani že by se žalovaná na úkor žalobce neoprávněně obohatila. Z potvrzení the pay je pouze zřejmé, že z účtu předchůdce žalobce došlo k odeslání částky 5.000 Kč na označený účet. Tato listina však neprokazuje, zda skutečně a kdy byla tato částka připsána na účet žalované podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s ní mohla nakládat. 6. Konečně z žalobcem předložené smlouvy ze dne [datum] není prokázáno, že právě sporná pohledávka byla skutečně převedena z předchůdce na žalobce. Z nikým nepodepsaného, nedatovaného ani neoznačeného soupisu pohledávek nelze zjistit, že předložený soupis je skutečnou Přílohou k uzavřené smlouvě o postoupení pohledávek. Poněvadž žalobce neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku, bylo bezpředmětné dále zjišťovat, zda účet, na který měla být částka 5.000 Kč zaslána, skutečně patřil žalované či nikoliv. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o.z. ani z titulu smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. nedoložil. Žalobce rovněž neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).