20 C 206/2022-33 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem částky 52 197,37 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou smlouvu úvěru a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě téhož dne poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 54 000 Kč převodem na účet, který se žalovaná zavázala splatit spolu se sjednaným úrokem 22,70 % ročně a sjednanými poplatky v 60 měsíčních splátkách po 1 512,99 Kč počínaje dne [datum]. Žalovaná však svůj závazek nesplnila a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně se po žalované nyní domáhá zaplacení neuhrazené jistiny 50 697,37 Kč, smluvních poplatků 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku 4 815,42 Kč (předepsaný úrok 22,70 % ročně za dobu od [datum] do [datum] z jistiny), kapitalizovaného úroku z prodlení 1 854,50 Kč (úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] dlužných splátek ve výši 10 % ročně a z jistiny ve výši 8,5 % ročně), úroku z prodlení 10 % ročně z částky 55 512,79 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby. 2. Žalovaná zůstala v průběhu celého řízení zcela procesně pasivní a k žalobě se nijak nevyjádřila. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum], ke kterému byla žalovaná předvolána zásilkou adresovanou do vlastních rukou na adresu jejího trvalého pobytu a zásilka byla doručena fikcí dne [datum]. Součástí předvolání bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Současně s předvoláním k jednání byla žalovanému do vlastních rukou doručena žaloba i její doplnění v této věci. Doručovatel České pošty, s. p., učinil pokus o doručení předmětné zásilky obsahující předvolání přímo žalované dne [datum], žalovaná však nebyla zastižena, a proto téhož dne byla v místě trvalého pobytu žalované zanechána výzva k vyzvednutí zásilky a zároveň byla zásilka uložena na příslušné pobočce České pošty, s. p. Žalovaná na výzvu nereagovala a zásilku si nevyzvedla. Proto se zásilka obsahující předvolání k jednání považuje podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za doručenou dne [datum], tj. 10. dnem ode dne, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila, proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované. Žalobkyně (zastoupená zástupcem z řad advokátů) navrhla u prvního jednání ve věci vydání rozsudku pro zmeškání. 3. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 4. Podle § 153b odst. 3 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 5. Jelikož jednání ve věci bylo soudem nařízeno na den [datum] a žalované byla zásilka obsahující předvolání k jednání s poučením o následcích nedostavení se k jednání doručena ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou dne [datum], byla žalovaná v souladu s § 115 odst. 2 a § 153b odst. 1 o. s. ř. řádně a včas k jednání předvolána, tj. více než 10 dnů před konáním prvního jednání ve věci. Ve smyslu citovaných ustanovení o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 575/2013, nebo usnesení téhož soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1670/2015) je pak věcí žalované (obecně každého adresáta), aby si zajistila možnost vyzvednutí zásilky na adrese pro doručování. Případnou nedosažitelnost na adrese pro doručování je pak třeba hodnotit k tíži žalované. Žalobkyně, přítomná u soudního jednání v zastoupení, pak výslovně navrhla, nechť soud ve věci rozhodne rozsudkem pro zmeškání. 6. Soud dále dospěl k závěru, že se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír podle § 99 odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení § 153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Rozsudkem pro zmeškání tedy nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Naopak je vyloučeno uzavřít smír zejména ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu, ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu a ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. V daném případě povaha věci uzavření smíru nevylučuje. Při rozhodování je soud dále povinen zkoumat, zda smír (žalobní žádání, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání) není v rozporu s právními předpisy. V daném případě soud uzavřel, že žalobní žádání se nepříčí kogentním ustanovením zákona ani je neobchází, a vydáním rozsudku pro zmeškání nedochází ani ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 7. Nárok žalobkyně na zaplacení nesplacené úvěrové jistiny, poplatků a neuhrazených úroků lze podřadit pod smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. Nárok na úrok z prodlení v zákonné výši s úhradou všech uvedených nároků pak vyplývá z § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost nároků vyplývá ze zesplatnění úvěrové smlouvy v důsledku porušení smluvních podmínek žalovanou, přičemž žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby. V intencích shora citovaných ustanovení byly tedy splněny veškeré zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, a tak soud podle § 153b odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobě zcela vyhověl právě rozsudkem pro zmeškání (výrok I.), přičemž nároky přiznané žalobkyni je žalovaná ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud přitom vycházel z tvrzení obsažených v žalobě, která považoval v souladu s § 153b odst. 1 o. s. ř. za mezi účastníky nesporná. 8. O nákladech řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 088 Kč a odměna právního zástupce. Při určení odměny advokáta soud postupoval podle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) a vycházel z tarifní hodnoty 52 197,37 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu činí v daném případě 3 220 Kč. V řízení před soudem advokát žalované učinil čtyři úkony právní služby (předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast u jednání), za které mu náleží mimosmluvní odměna 4 x 3 220 Kč podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tj. celkem činí odměna za úkony advokáta 12 880 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč ke čtyřem úkonům právní služby, tedy celkem 1 200 Kč. Dále právní zástupce žalobkyně uplatnil náhradu spojenou s účastí u soudního jednání, za což mu náleží náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč při cestě z [obec] do [obec] a zpět, tedy 400 Kč podle § 14 advokátního tarifu, a náhrada za cestovné osobním vozidlem Volkswagen Passat podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 1 061 Kč (kombinovaná průměrná spotřeba motorové nafty 4,1 litrů [číslo] km, celkem 160 km, cena motorové nafty 47,10 Kč, amortizace 4,70 Kč), uvedenou náhradu za promeškaný čas a cestovné pak soud krátil na 1/2 s ohledem na účast právního zástupce na dvou jednáních u téhož soudu v jeden den, tj. za účast na jednání náleží advokátovi náhrada za promeškaný čas 200 Kč a cestovné 530,50 Kč. Dále má advokát žalobkyně nárok na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad, tj. ve výši celkem 3 110,20 Kč Celkem tak náhrada nák