20 C 293/2022-43 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 5 66,85 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o úvěru č. SU4000152273 byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 049 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s dohodnutým úrokem 11,99 % ročně, poplatky a pojistným v pravidelných 48 měsíčních splátkách 467 Kč (včetně pojištění 50 Kč) počínaje dnem [datum]. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil a právní předchůdkyně žalované proto smlouvu předčasně ukončila a dne [datum] uplatnila vůči žalovanému právo na okamžité splacení celé dlužné částky. Pohledávka vůči žalovanému byla dne [datum] postoupena ze strany [právnická osoba] na společnosti [právnická osoba] a následně byla postoupena na žalobkyni, o postoupení byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužných nároků po zohlednění částečných plateb, které obdržela v rámci nyní již zrušeného insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému, konkrétně nyní žalobkyně požaduje neuhrazenou jistinu 5 664,85 Kč, smluvený úrok ve výši 11,99 % ročně z částky 5 664,85 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 664,85 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok 1 296,90 Kč (smluvený úrok 11,99 % ročně od [datum] do [datum]) a kapitalizovaný úrok z prodlení 919,42 Kč (úrok z prodlení 8,5 % ročně od [datum] do [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal při jednání dne [datum] a rozhodl při jednání dne [datum] za přítomnosti žalobkyně a v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci českého soudu k rozhodnutí. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v členském státě Evropské unie (Kyperská republika) a žalovaný je občanem a má bydliště také v členském státě Evropské unie (Česká republika). Mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí sporu o spotřebitelskou zápůjčku pak vyplývá z čl. 17 odst. 1 písm. b) a čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož jedná-li se o půjčku, může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. S ohledem na bydliště žalovaného v České republice jsou k projednání sporné věci mezinárodně příslušné (pravomocné) české soudy. Vztahy mezi účastníky se podle čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), řídí českým hmotným právem (nadto žalobkyně měla vstoupit jakožto postupník do veškerých práv souvisejících s postoupenou pohledávkou, která se s ohledem na smluvní základ řídí taktéž českým právem). 4. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako Žádost/smlouva o úvěru č. SU4000152273 ze dne [datum] obdržel peněžní prostředky ve výši 11 049 Kč, které byly uhrazeny třetí osobě na úhradu kupní ceny zboží, a zavázal se vrátit celkem částku 22 416 Kč. Při sjednávání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala údaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se se společností [právnická osoba] dohodla na převedení pohledávky za žalovaným a společnost [právnická osoba] se následně dohodla o převedení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do [datum] před podáním žaloby. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něco uhradil. 5. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 6. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 9 spotř. z., podle kterého je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). 7. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně ani přes výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s.ř. neposkytla téměř žádná tvrzení ani důkazy. Z provedených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s nějakými informacemi o poměrech žalovaného pracovala, nicméně není vůbec zřejmé, jak k nim dospěla, jak je ověřila a posoudila, neboť to nevyplývá z předložených důkazů ani z kusých tvrzení žalobkyně. Soud proto musí uzavřít, že z nedostatečných žalobních tvrzení ani z připojených listin nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí. Nebylo-li pak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o zápůjčce je proto neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 spotř. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní. 8. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků a úroků a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný žalobkyni nebo její právní předchůdkyni nějaké finanční prostředky již v