20 C 84/2022-26 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 6 482 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva a žalovaný nehradil sjednané pojistné. Pojistná smlouva [číslo] k pojistnému produktu Investiční životní pojištění Můj život 2 byla sjednána s počátkem pojištění dne [datum] s měsíčním pojistným 1 347 Kč (složeno z částky 300 Kč na investice, 205 Kč na životní pojištění, 539 Kč na úrazové pojištění a 303 Kč na pojištění nemoci a ztráty příjmů) a zanikla ke dni [datum] z důvodu neplacení pojistného žalovaným. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku 6 282 Kč jako součet nesplaceného pojistného za dobu pojištění (pojistné za šest měsíců, za které žalobkyně nepožaduje složku 300 Kč na investice) a poplatku 200 Kč za vyhotovení a odeslání upomínky. K tomu se žalobkyně po žalovaném domáhá úroku z prodlení z celé dlužné částky pojistného od [datum] do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník a pojištěný uzavřeli dne [datum] smlouvu [číslo]„ Investiční životní pojištění Můj život 2“, jejímž předmětem bylo životní pojištění. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do [datum] s počátkem pojištění od [datum]. Dále bylo mezi účastníky sjednáno měsíční pojistné 1 347 Kč (z toho 300 Kč na investice) vždy k prvnímu dni v měsíci. Byl ujednán mimo jiné poplatek 200 Kč za upomínku dlužného pojistného po zániku pojištění. Nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil sjednané pojistné za období od [datum] do [datum]. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o zániku pojištění nebo upomínku k úhradě dlužného pojistného po zániku pojištění, neboť k tomu žalobkyně nedoložila žádné doklady o odeslání. Bylo prokázáno, že žalobkyně (právní zástupkyně žalobkyně) zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem (a pojištěným) byla ve smyslu § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo životní pojištění. Ve smyslu § [číslo] odst. 1 a § 2783 odst. 1 a 2 o. z. vzniklo žalobkyni právo na pojistné ve sjednané měsíční výši 1 347 Kč měsíčně vždy k prvnímu dni v měsíci. Žalovanému vznikla povinnost uvedené pojistné řádně a včas hradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaný pojistné uhradil a žalobkyně na pojistném požaduje toliko částku 6 282 Kč za období od [datum] do 31. 8 2020, tj. 1 047 Kč za měsíc. Požadovaná částka je nižší, než na kolik by žalobkyně měla nárok podle výpočtu soudu, proto ji soud žalobkyni přiznal výrokem I. tohoto rozsudku. 5. Soud pak nemohl žalobkyni přiznat jí požadovaný poplatek 200 Kč, neboť nebylo doloženo, že by žalobkyně skutečně žalovanému odeslala upomínku po zániku pojištění, za kterou byl poplatek 200 Kč ujednán. Bylo sice prokázáno odeslání předžalobní výzvy, ale tu nelze považovat za upomínku, za kterou by náležel sjednaný poplatek, neboť jde o úkon související s vymáháním pohledávky, za který náleží náhrada nákladů právní zástupkyni. Žalobkyně tak ohledně nároku na uvedený poplatek neunesla důkazní břemeno a nepodařilo se jí prokázat oprávněnost tohoto nároku. Neúčastí u jednání (s tím, že soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků) se pak žalobkyně vzdala možnosti být o neunášení důkazního břemena poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na uvedené závěry proto soud požadovaný nárok na zaplacení poplatku ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl. 6. Dále se soud zabýval otázkou úroku z prodlení z požadovaných dlužných částek. Splatnost pojistného nastala vždy k prvnímu dni v měsíci březnu až srpnu 2020 a neuhradil-li žalovaný pojistné včas, dostal se s každou ze splátek pojistného do prodlení již následující den a od tohoto dne žalobkyni náleží úrok z prodlení za každou nesplacenou splátku pojistného. Soud proto žalobkyni výrokem I. tohoto rozsudku přiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z pojistného splatného k prvnímu dni měsíce března až června 2020, a to od požadovaného data [datum] ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud výrokem I. přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z pojistného splatného k prvnímu dni měsíce července a srpna 2020, neboť ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činil za uvedenou dobu úrok z prodlení toliko 8,25 % ročně a nad rámec této výše požadované pojistné soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 7. O nákladech řízení soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a ve věci prakticky zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč soud vyhodnotil její náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále na odměnu právní zástupkyně žalobkyně ve výši celkem 600 Kč za 3 úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. ve výši 200 Kč za 1 úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále na náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými 3 úkony právních služeb ve výši celkem 300 Kč (100 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyně ve výši celkem 189 Kč. 8. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.