7 C 250/2022-21 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení zaplacení částky 5 179 Kč s přísl. a uvedla, že se jedná o nesplacenou část úvěru, který byl poskytnut na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum]. 2. Soud má za prokázán následující skutkový stav: 3. žalovaný uzavřel dne [datum] s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, podle které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému 4 500 Kč a tento se zavázal vrátit uvedenou částku do 30 dnů bez úroků, při prodloužení splatnosti o 30 dnů činila RPSN 303,90 % ročně, při dalším prodloužení o dalších 30 dnů pak 539 % ročně, při prodloužení o dalších 30 dnů 699,30 % ročně a postupně dále až při prodloužení na 360 dnů činila RPSN 1 081,60 % ročně. Žalovaný převzal částku 4 [číslo] v hotovosti. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaný žádnou částku nezaplatil. K vrácení uvedené částky byl žalovaný vyzván nedříve žalobou, která mu byla doručena [datum] 4. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná. Ujednání o výši úroků je absolutně neplatné dle ustanovení § 588 OZ, neboť ujednaná výše úroku přesahující 1 000 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na [webová adresa]). 5. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 31.7.2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 tr. zákoníku o přečinu lichvy. 6. Sjednaná smlouva evidentně počítá s tím, že klient ve lhůtě 30 dnů úvěr nesplatí a automaticky dojde k prodloužení splatnosti, přičemž již úrok po uplynutí 30 dnů je nepřiměřeně vysoký. 7. Tedy již samotná výše úroku přesahující 1 000 % ročně je tak zjevně v rozporu s dobrými mravy a tak zjevně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu, že není ani nutno ji srovnávat s údaji databáze [obec] národní banky [příjmení]. Obecně je za obvyklou míru úroku u úvěru poskytovaných nebankovními institucemi považován úrok okolo 30 % ročně. Z těchto důvodů, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu. U žalobkyně se jedná o běžnou praxi, jak je okresnímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Toto zcela běžné jednání žalobkyně (sjednávání takto vysokých úroků u spotřebitelských úvěrů) pak nelze aprobovat a je třeba je posoudit jako zjevně rozporné s dobrými mravy. 8. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o.z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 [číslo]). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. To ostatně vyplývá i jejího vyjádření při jednání, kdy na sjednané úrokové sazbě setrvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). 9. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § [číslo] odst. 2 a § 2993 o.z., které jsou smluvní strany povinny vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku ve výši 4 500 Kč, žalovaný žádnou částku nezaplatil, vznikla mu povinnost vrácení celé poskytnuté částky. Nárok na vydání této částky soud posuzoval podle § 2993 o.z. 10. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. Neplatnost smlouvy zavinila žalobkyně, která požaduje za zapůjčení peněz lichevní úrok, Proto také nesmí těžit z protiprávního stavu, který sama vyvolala. 12. Žalovaný je v prodlení s úhradou celé částky od [datum], neboť žalobkyně neprokázala, že by ho k vrácení uvedené částky vyzvala dříve než žalobou. Žalobkyni náleží podle § 1970 o.z. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná pouze v části 75 % náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % Náklady spočívají v odměně advokáta za 3 úkony po 200 Kč, 3 režijních paušálech po 100 Kč podle § 14b vyhl.č.177/1996 Sb. vše s DPH 21 % a soudním poplatku 400 Kč, tj. 1 489 Kč, z toho 50 % činí 745 Kč.