7 C 253/2022-22 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení nárok na zaplacení částky [částka], z čehož [částka] připadalo na nesplacenou jistinu úvěru a [částka] na nesplacený poplatek za jeho poskytnutí. Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svůj nárok opírala o smlouvu o úvěru ze dne [datum], kterou uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] Pohledávka byla pak na žalobkyni postoupena smlouvou mezi spol. [právnická osoba] a žalobkyní o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. O skutkovém stavu soud uzavřel, že spol. [právnická osoba] a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru č. B0002881208614018 dne [datum] a téhož dne byl žalovanému na účet č. [bankovní účet] poskytnut úvěr ve výši [částka]. Tento se žalovaný zavázal vrátit ke dni [datum] spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši [částka]. Tak se však dosud nestalo. Následně byla pohledávka řádně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi spol. [právnická osoba] a žalobkyní. Žalovaný byl žalobkyní vyzván ke splnění svého závazku předžalobní výzvou odeslanou dne [datum]. Z provedeného dokazování naopak nebylo zjištěno ničeho o způsobu, jakým spol. [právnická osoba] prověřovala úvěruschopnost žalovaného, či že tak vůbec činila. 3. Vycházeje z výše popsaného závěru o skutkovém stavu soud právně věc posoudil tak, že výše uvedená smlouva o úvěru (viz § 2395 o. z.) č. B0002881208614018 byla uzavřena mezi spol. [právnická osoba] a žalovaným, ale tato smlouva je pro absenci posouzení úvěruschopnosti žalovaného absolutně neplatnou. Jak uvedeno výše, nebylo při dokazování zjištěno nic o tom jak a zda vůbec byla úvěruschopnost zkoumána (§ 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb.). Ohledně této skutečnosti přitom tíží důkazní břemeno žalobkyni. Soud ji však o tomto nemohl poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se nedostavila k jednání. 4. Nelze tedy uzavřít, že by z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele cokoli vyplývalo, natož, že by vyplývalo, že o jeho schopnosti splácet úvěr nejsou důvodné pochybnosti. Právě to je přitom podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru (§ 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. in fine). Jelikož její splnění nebylo prokázáno, smlouva je neplatnou (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb.). To má za následek povinnost žalovaného vrátit toliko poskytnutou jistinu v poskytnuté výši [částka]. Doba jejího vrácení je stanovena přiměřeně k možnostem žalovaného, který uvedl, že by dlužnou částku mohl splácet ve splátkách. Soud tedy o těchto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. 5. [příjmení] již uvedeného soud podotýká, že jako samostatný důvod neplatnosti smlouvy by obstál i její zřejmý rozpor s dobrými mravy, kdy RPSN přesahuje 9000 %. 6. V části, ve které nárokovaná částka přesáhla výši dlužné jistiny, pak soud žalobu zamítl z toho důvodu, že zde žalobkyně svůj nárok opírala o ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru (tedy o úroku dle § 2395 o. z.). Toto ujednání je však neplatné spolu se smlouvou, které bylo součástí, a tudíž nároku v tomto rozsahu nebylo vyhověno. 7. Rovněž soud zamítl žalobu stran nárokovaného úroku z prodlení. Důvodem zde je § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., který brání prodlení žalovaného. To již tím, že je to soud, který nově stanoví splatnost dlužné jistiny v závislosti na možnostech spotřebitele. Jelikož soud shledal, že v jeho možnostech je právě splácení dluhu ve splátkách a dnech, jak jsou tyto uvedeny ve výroku, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení, a tudíž nemohlo vzniknout ani žalobkyni právo na úrok z něj. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na ni nepřiznal žádnému z účastníků. Tak je tomu proto, že procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení, které by se ze spisu podávaly, nevznikly, a tudíž mu není, ani částečnou, náhradu čeho přiznat. 9. Soud dále o vrácení soudního poplatku ve výši [částka] žalobkyni a to proto, že dle § 6 odst. 1 z. č. 549/1991 Sb. je základem poplatku toliko cena předmětu řízení nikoli příslušenství. Cenou předmětu řízení je pak zde toliko jistina ve výši [částka], nikoli již poplatek za poskytnutí úvěru, tedy zcela zřejmě úrok (viz § 2395 o. z.), příslušenství pohledávky. Soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je právě [částka] při plnění do [částka] (Položka 2, bod 1. písm. a) sazebníku poplatků. Soud tedy přeplatek dle § 10 odst. 1 z. č. 549/1991 Sb. žalobkyni vrátil.