12 C 109/2023-23 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění obsahující toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, jelikož se v posuzovaném případě jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částku 2 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 300 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu nákladů vzniklých žalobkyni na nezbytné vyšetření, ošetření a následný pobyt žalovaného převezeného dne [datum] na záchytnou stanici žalobkyně, kde žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit ve lhůtě 14 dnů, tj. do [datum], přičemž dosud dlužnou částku neuhradil. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Žalovaný se na výzvu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tudíž podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] pořídil žalovaný písemné prohlášení, v němž uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 2 300 Kč, spočívající v nákladech na ošetření a vyšetření osoby žalovaného v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně uskutečněné dne [datum]. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit žalobkyni předmětný dluh nejpozději do 14 dnů od podpisu prohlášení. Z listinných důkazů nevyplynulo, že by žalovaný k okamžiku vyhlášení rozsudku na žalobou uplatněný nárok, byť i částečně, něčeho uhradil; tyto skutečnosti ostatně žalovaný po celou dobu řízení ani netvrdil. 5. Z hlediska právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyni, coby poskytovateli záchytné služby, vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení nákladů za poskytnutou záchytnou službu ve výši 2 300 Kč podle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť žalovaný dne [datum] výslovně uznal vůči žalobkyni svůj dluh 2 300 Kč co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě. Jelikož žalovaný v průběhu řízení ani netvrdil (natožpak prokázal), že by na takto uznaný dluh žalobkyni něčeho uhradil, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalobkyni v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzniklo rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 300 Kč od [datum] do zaplacení, jelikož dluh ve výši 2 300 Kč se žalovaný v rámci svého uznávacího prohlášení zavázal uhradit nejpozději do [datum] (ve lhůtě 14 dnů ode dne [datum]), tudíž od následujícího dne je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Vzhledem k výše uvedenému vyhověl soud žalobě v celém rozsahu. 6. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady soud v uvedeném případě považuje pouze soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu za písemné podání ve věci a výzvu k plnění podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč za každý úkon, tj. celkem 200 Kč Náklady řízení požadované žalobkyní ve výši odměny advokáta a režijních paušálů nebyly podle soudu potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání pohledávek vůči pacientům volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není důvod, proč by za žalobkyni musel žalobu vyhotovit a podat advokát, neboť tím dochází ke zbytečnému zvyšování nákladů. Ústavní soud v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech I. ÚS 2929/07, IV. ÚS 3131/10, I. ÚS 195/11). Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši 600 Kč je žalovaný podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.