12 C 113/2023-29 — Okresní soud v Přerově

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo vyhotoveno tzv. zkrácené odůvodnění rozsudku obsahující toliko předmět řízení a stručné vyložení důvodů, pro které soud rozhodl rozsudkem pro uznání. 2. Předmětem řízení je, po částečném zpětvzetí žaloby ze dne [datum] ve znění opravy ze dne [datum], nárok žalobkyně na zaplacení částky 15 439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 439 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené elektronicky dne [datum] mezi žalovanou a spol. [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitelka“), na základě které měla původní věřitelka poskytnout žalované na její bankovní účet úvěr ve výši 50 000 Kč, který měla žalovaná splatit původní věřitelce nejpozději do [datum], přičemž pohledávka původní věřitelky za žalovanou měla být postoupena žalobkyni. 3. Soud o věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť dle ustanovení § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 4. Podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 5. Podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. 6. Podle odst. 2 shora cit. ustanovení k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. 7. Podle odst. 4 shora cit. ustanovení usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. 8. Podle odst. 5 shora cit. ustanovení jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 9. Žalované byl dne [datum] doručen elektronický platební rozkaz zdejšího soudu ze dne 24. 5. 2023, č. j. EPR 71454/2023-15, v němž byla mj. obsažena kvalifikovaná výzva ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. jakož i poučení o následcích nečinnosti, tzn. o fikci uznání nároku a možnosti vydání rozsudku pro uznání. Soudní praxe se již přitom ustálila na závěru, že platební rozkaz i kvalifikovaná výzva mohou být součástí jedné listiny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1555/2003). Žalovaná ve lhůtě pro podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu podala blanketní odpor. Ve lhůtě pro podání vyjádření ve věci samé, která v souladu s § 114b odst. 2 o. s. ř. uplynula dne [datum], se žalovaná k podané žalobě nikterak nevyjádřila ani soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. 10. S ohledem na uvedené má soud za to, že v posuzované věci byly splněny veškeré podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 3 ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř., jelikož v důsledku procesní pasivity žalované nastala fikce uznání žalobou uplatněných nároků. Soud dospěl k závěru, že v dané věci byly splněny všechny předpoklady pro vydání elektronického platebního rozkazu, jelikož v žalobě bylo uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a takto uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobkyní (z žalobních tvrzení). V takovém případě může být kvalifikovaná výzva vydána i tehdy, kdy to povaha věci nebo okolnosti případu nevyžadují. 11. Vydání rozsudku pro uznání konečně nebrání ani § 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť povaha věci připouští uzavření soudního smíru (sporné řízení zahájené žalobou na plnění) a současně žalobou uplatněné nároky nejsou v rozporu s kogentními ustanoveními právních norem, jelikož vyplývají z titulu smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 12. Rozsudek pro uznání je rovněž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, dle něhož je vydání rozsudku pro uznání vyhrazeno jen těm případům, kdy žalovaný na výzvu nereaguje buď vůbec, nebo v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu (nepostačí jen prosté tvrzení, že žalovaný uplatněný nárok neuznává), případně soud na základě úvahy, kterou v rozsudku pro uznání přesvědčivě odůvodní, dospěje k závěru, že neúplné vyjádření žalovaného je v konkrétním případě vedeno jen snahou o oddálení rozhodnutí ve věci samé (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3207/20). V posuzovaném případě žalovaná zcela rezignovala na věcné vyjádření, přestože jí výzva obsažená v elektronickém platebním rozkazu byla materiálně (fakticky) doručena. 13. Jelikož nebyly splněny ani předpoklady pro zastavení řízení či odmítnutí žaloby (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), rozhodl soud na základě fikce uznání nároku rozsudkem pro uznání a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 14. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč a odměnou advokáta podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), neboť žalobkyně zahájila řízení návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně v obdobných věcech. Odměna činí za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) částku 900 Kč (3 x 300 Kč) a náhrada hotových výdajů činí částku 300 Kč za tři úkony právní služby (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, vše zvýšené o 21 % DPH ve výši 252 Kč. Celkové žalobkyni vzniklé náklady řízení ve výši 2 252 Kč je žalovaná podle ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.